Husitství

Dan Landa: Pro Havla jsem nebezpečný

16. května 2016 v 12:33 | Petřík L.
Dan Landa: Pro Havla jsem nebezpečný
Zpěvák, skladatel a automobilový závodník se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjádřil o prezidentu Václavu Klausovi, bývalém prezidentovi Václavu Havlovi, české politice, Evropské unii. Hovořil i problémech multikulturalismu, imigraci, politické korektnosti, a integraci Romů.
Je dobře, že jde Klaus proti proudu
Landa si váží prezidenta Klause za to, že se nebojí říct názor, který jde proti trendu a který kritizuje Evropskou unii, protože to napomáhá svobodné diskusi. "Je především velmi důležité, že tady stojí v nějaké vysoké politické funkci nějaký protipól současnému trendu. Prezident často vyslovuje protichůdný názor, než který člověk čte od oficiálních představitelů EU, politiků naší země, nebo v médiích od žurnalistů, kteří to tlačí prounijním směrem velmi silně," řekl ParlamentnímListům.cz Landa.
k tématu Klaus
Naopak exprezidenta Václava Havla zkritizoval za to, jak se vyjádřil o jeho někdejším projektu Ordo Lumen Templi, jehož vznik byl oznámen v červnu 2004 při koncertu v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Havel řekl, že mu tento spolek připomíná Ku-Klux-Klan.
Havel střílí, aniž zná podstatu věci
"V případě, kdy se chce vyjádřit takto zásadním způsobem, který měl na mé další působení velký dopad, tak si myslím, že by měl téma prohovořit také s tím, koho kritizuje. Z jeho strany nedošlo k žádné komunikaci. K nějakému kratšímu setkání došlo před mnoha a mnoha lety. Kolem toho večera na Vyšehradě se mě pan Havel na nic neptal, stejně mě odsoudil a strčil do škatulky "nebezpečný". Kde chybí komunikace, chybí i nějaký vyvážený názor. Myslím si, že pan Havel vystřelí, aniž by znal hlubší podstatu věci častěji," komentoval Havla Landa, který sdružení později opustil.
k tématu Havel
OLT je občanské sdružení hlásící se k židovsko-křesťanským tradicím, které nachází v rytířských ideálech. "Cestou, kterou se chceme ubírat a současně nabízet, je snaha naplňovat touhu po všestranném a harmonickém rozvoji každého z nás. Je to aktivní a tvořivá chlapská cesta s důrazem na osobní odpovědnost, hlásící se k počátkům rytířských tradic jako symbolu bratrské vzájemnosti, s vírou a nadějí, že i v 3. tisíciletí je možno naplňovat rytířské ideály a tím současně pomáhat slabším a potřebným," píše se v prohlášení řádu.

Špinění husitství

25. února 2013 v 10:38 | J.Kristek
Husitské "barbarství" ???

Když v březnu roku 1420 vyhlásil papež Martin V. (1417-1431) první protičeské křižácké vyhlazovací tažení a Zikmund vtrhl se stotisícovým vojskem do země a vyvražďoval obyvatelstvo, nikdo tehdy nepochyboval o tom, že mají v plánu vyvraždit všechny Čechy. (Zikmundovi teroristé však na různých místech vyvražďovali obyvatelstvo již od počátku roku 1420.)
Nejen tato první, ale všechny protičeské křižácké výpravy byly vedeny čistě vyvražďovacím způsobem - snahou vyvraždit co nejvíc českého obyvatelstva, bez ohledu na to, jestli jde o husity nebo "katolíky". Při poslední výpravě, která skončila u Domažlic neslavným útěkem, kdy papežský legát Cesarini uprchl v přestrojení a na bojišti nechal své šaty - nebo, jak říká Karel Havlíček Borovský, "své spodky" - tak tedy křižáci paradoxně vyvražďovali převážně obyvatelstvo plzeňského "katolického" landfrídu, který už byl léta v otevřeném boji proti husitům.
Samozřejmě, že po celou dobu probíhala naopak zuřivá protihusitská propaganda, sestávající z výmyslů o tom, jak husité pijí lidskou krev, "dělají masové hroby", a tak dále. Rozdíl byl pouze ten, že jelikož tehdy ještě neexistovaly sdělovací prostředky, propaganda byla vedena z kazatelen kostelů "katolického" kultu.
Propaganda byla zpočátku účinná, a římské církvi se podařilo západoevropské obyvatelstvo úspěšně zmanipulovat. K účinnosti propagandy jistě přispěla i skutečnost, že západní Evropa neměla kontakty s pravoslavnými oblastmi, a tak bylo možné tamnímu obyvatelstvu o z pravoslaví vycházejícím husitství namluvit v podstatě cokoliv. Výjimkou byly Benátky, kterým i husité roku 1420 nabídli spojenectví proti společnému nepříteli - Zikmundovi. Benátčané však tehdy podcenili sílu husitů a spojenectví s nimi z "praktických" důvodů odmítli. Také Polsko tehdy nepodlehlo propagandě, nenechalo se přimět papežskými rozkazy k pronásledování husitů, a po celou dobu stálo víceméně na české straně.
...Jestli se římská církev obtěžovala zmanipulovat Janu z Arku (pannu Orleánskou) k napsání (respektive k nadiktování, neboť byla negramotná), výhrůžek husitům, nebo jestli neztráceli čas a dopis zfalšovali, není dosud jasné.

V důsledku této propagandy, která, jak se zdá, pokračuje ve stále větší intenzitě, panují dosud velmi zkreslené představy ohledně údajného husitského loupení a ničení památek. Přehlíží se, že Zikmund vyloupil, co mohl (například zlato ze svatovítského chrámu, zejména z hrobky sv. Václava, jehož ostatky, jak se někdy píše, vysypal ze zlaté rakve, kterou ukradl, samozřejmě ukradl také královský poklad), a i památek zničil daleko víc než husité. Tam, kam se Zikmund dostal dřív než husité, pak již nebylo co loupit, a husité ani neměli co ničit, i kdyby sebevíc chtěli. Husité tedy naopak křižákům úspěšně bránili v ničení na ostatním českém území. A husité se navíc i v "ničení" řídili ryze praktickými, obrannými potřebami. Pokud zničili nějaké kláštery, je dobré vědět, že ty v té době sloužily jako arsenály, dílny na výrobu zbraní protivníka. A pokud bořili nějaké stavby ze strategických důvodů, zbořili vždy jen tolik, kolik bylo nezbytně zapotřebí - ani o cihlu navíc. ...Jak víme, oni Češi nikdy nebyli přehnaně pracovití.
Velmi hrubou chybou je, že se na husitství často hledají nepodstatné nedostatky, a není vůle vidět věc v kontextu - přehlíží se skutečnost, že v tehdejší době jedinou další alternativou k zorganizování obrany proti vyvražďovacím křižáckým tažením bylo úplné vyvraždění českého národa, po vzoru dřívějšího vyvraždění albigenských.
Od roku 1427 se husité nebránili jen pasivně, ale naopak podnikali smělé zahraniční výpravy, známé "spanilé jízdy", které husité sami nazývali rejsy. Tyto akce bylo zřejmě možné podnikat hlavně díky tomu, že byla v Praze toho roku odstavena "strana mírného pokroku v mezích zákona", což umožnilo spolupráci pražanů se sirotky a tábory.
Jedním z důvodů těchto zahraničních výprav bylo embargo, hospodářská blokáda, kterou podněcovala církev. Husité si tímto způsobem opatřovali zásoby, sůl a koření - jakožto konzervační látky, železo, olovo, střelný prach. V Rakousku si také brali víno. Zároveň cestou šířili své myšlenky a svou pravoslavnou víru. (Své myšlenky šířili husité i formou manifestů, které posílali například do Francie, Anglie a Španělska.)
Tyto jízdy jsou dosud předmětem pomluv proti husitům, řečí o husitském plenění a rabování. Vzhledem k tomu, že husité tyto jízdy podnikali do zemí, které proti nim byly ve válečném stavu, počínali si až neskutečně ohleduplně. Navíc je třeba dodat, že většina těchto cest nemířila do zahraničí, ale do vedlejších zemí Koruny české, a souvisely tedy s obranou území státu.
A právě touto svou ohleduplností nakonec husité, přes veškerou propagandu "katolické" církve, získávali v okolních zemích sympatie. V Německu začala některá města navazovat s husity styky, a po jejich příkladu vyháněli arcibiskupy a biskupy. Začali povstávat i sedláci. Zorganizovat další křižáckou výpravu již nebylo za dané situace možné. Na basilejském koncilu, který probíhal od roku 1431, nakonec i představitelé římského kultu dospěli k názoru, že budou muset s husity jednat. I když samozřejmě v duchu zásady, kterou měli později ve velké oblibě nacisté (ti si pro ni i vymysleli název nordická lest), že strana, která není v právu, nemusí dodržovat dohody a sliby vůči straně, která v právu je.

Je sice pravda, že v husitských dobách u nás nekvetly druhy umění související s kostelní výzdobou, přesto však byli husité podstatně vzdělanější a kulturnější než lidé v západní Evropě.
Ani tak nejde o známý výrok zuřivého nepřítele husitů Aenease Piccolominiho, ve kterém připouští, že prostá husitská žena je daleko vzdělanější než italský biskup. To zase až tak moc velká poklona nebyla. Připomeňme si, že snahy Klementa VI. o založení papežské knihovny v Avignonu se zřejmě u jeho nástupců nesetkaly s pochopením, a tak byla vatikánská knihovna založena až za papeže Mikuláše V. (1447-1455), tedy až v době zničení Byzantské říše, kdy z jejích trosek proudily do Evropy knihy ve větší míře.
Jednu věc totiž měli husité s barbary společnou. Kdysi to byli barbaři - Kelti, kdo vynalezl mýdlo, které civilizovaný Řím neznal. Římané se oproti tomu natírali vonnými oleji, aby nebylo vidět, jestli jsou mastní od potu, nebo jestli je to schválně. Na vyprání umaštěných oděvů pak Římané používali moč, na zakrytí pachu moči ještě více vonných olejů - a tak vznikl jakýsi "začuraný kruh"... A nyní to bylo v barbarské husitské Praze, kde byla vybudována přímo v době protičeských křižáckých válek, roku 1430, staroměstská vodárna a položena vodovodní síť - dříve než ve velkých městech v civilizované západní Evropě.
...Také činnost pražské university byla obnovena v roce 1429, mezi bitvou u Tachova a bitvou u Domažlic...


Husitské "bludy"

Za jeden zdroj českého reformního hnutí se považují různá náboženská hnutí či "lidová kacířství", jak jsou nazývána. Byli to zejména valdenští, begardi a albigenští - kataři. Za druhý zdroj se považuje "učené kacířství", které bylo v pozdější fázi inspirováno zejména spisy anglického kazatele, oxfordského profesora Johna Wycliffa (* asi 1320 ve Wycliffu, + 1384). Toto obvyklé rozdělení je do značné míry umělé, neboť vůdci "lidových" náboženských hnutí také nebývali zcela nevzdělaní.
Každopádně však byly v Čechách předpoklady pro uchycení "učeného kacířství" lepší než kdekoliv jinde. V Čechách totiž ve 14. století došlo, kromě založení university, ke všeobecnému rozmachu vzdělanosti vůbec. Starší farní školy navíc po celé 14. století přecházejí z církevní správy pod správu městské rady - vznikají "městské školy". V pražských městech bylo ve druhé polovině 14. století 25 škol, zatímco Vídeň a Norimberk měly ještě na počátku 15. století po 4 školách a Krakov měl 5 škol.
Samozřejmě ale ani "učené kacířství" nevzniklo jen tak ze vzduchu. Je zajímavé, jak se nám v době, kdy je každý filozof rozpitván větu po větě, a o každé se tvrdí, odkud ji přejal, jako kdyby snad nebyl schopen samostatně vytvořit ani jedinou holou větu, na druhou stranu v učebnicích snaží vnutit představu, že John Wycliff si všechno vymyslel sám, bez jakýchkoliv pramenů. Přitom je velmi dobře známo, že Wycliff pravoslaví znal, s úctou se o něm vyjadřoval, a vycházel z něj. Také Jan Hus a ostatní čeští stoupenci reformních snah pravoslaví znali - a nejen z Wycliffových spisů. Dokonce ani ne jen z knih "psaných ruským písmem" (kyrilicí), které v Čechách v té době kolovaly - a to možná nejen díky Emauzskému klášteru, protože pravoslaví v Českých zemích přežívalo vskrytu až do husitských dob. Pravoslaví tehdy čeští lidé znali i díky přímým kontaktům s pravoslavnými oblastmi.
Problém v té době byl ale ten, že staroslověnština, která byla v době svého zavedení všeobecně srozumitelná pro všechny Slovany, která byla jakousi "latinou" východu, ovšem latinou, kterou se nikdo nemusel učit, která byla pro každého v podstatě pouze spisovnou formou jeho rodného jazyka, již tuto funkci neplnila. Připomeňme si, že od doby Konstantina a Metoděje tehdy již uběhla zhruba stejná doba jako od husitských dob k dnešku, že za tu dobu proběhl podobně velký jazykový vývoj, a že tedy staroslověnština již nebyla jazykem srozumitelným pro široké vrstvy, ale pouze jazykem vzdělanců.
To, k čemu v této době v Čechách došlo, tedy nebylo ani tak vznikem nového učení. Spíše šlo o přeložení pravoslavných nauk ze staroslověnštiny do češtiny. ...Podobně, jako v případě Wycliffa šlo, zjednodušeně, o "přeložení pravoslaví do angličtiny".

Odpověď na to, proč k tomu došlo, je jednoduchá. Jak se české obyvatelstvo stěhuje do měst, za situace, jaká v Evropě byla, nemohlo zůstat u svého pohanství, římský kult odmítá, a volí si pravoslaví.
Kontakt husitství s pravoslavím byl nesrovnatelně hlubší, než se dnes obecně připouští. Dočteme se však o tom málo, neboť tato skutečnost nebyla po chuti církvi a později ani až příliš světskému režimu. Připomeňme si, že jednou z husitských "novot" bylo i zavedení vousatých kněží - zcela v duchu pravoslaví, kde jsou vousy podmínkou vysvěcení na kněze. Prokop Holý se jmenoval "Holý" proto, že jako jeden z mála si vousy narůst nenechal. Husité udržovali s pravoslavnými oblastmi živé styky, své kněží například posílali ke svěcení k pravoslavnému biskupovi do Moldávie, u husitů z řad českých Němců zase máme doloženy kontakty s řeckým pravoslavím. Husité také v Byzanci několikrát jednali - naposledy v letech 1451-1453 - o sjednocení české církve s pravoslavnou církví. Husitské vyznání bylo tehdy v Byzanci uznáno za pravoslavné - s určitými specifiky, a konečnému sjednocení s pravoslavnou církví zabránilo jenom dobytí Byzance Turky v roce 1453.

Musíme však přiznat, že za to, že husitství vzniklo, vděčíme do značné míry právě římské církvi. Nejen v tom smyslu, že byla pro obyčejné lidi nepřijatelná. Hlavně tu byl narůstající spor o moc mezi panovníkem a církví. Církev hlásala svou nadřazenost nad panovníkem, reformátoři naopak, v duchu tehdejšího pravoslaví, podřízenost církve králi, zbavení církve moci a sekularizaci církví přivlastněného majetku, čímž měli do jisté míry zajištěnu panovníkovu podporu.
A tak mohla být roku 1391 založena Betlémská kaple, největší kazatelský sál Evropy, která byla určena ke kázání v českém jazyce, a ve které později, v letech 1402-1412, nepřetržitě kázal mistr Jan Hus. Vliv Betlémské kaple si dnes lze těžko vůbec představit. Vešly se do ní až tři tisíce lidí a Jan Hus někdy kázal až sedmkrát denně. Jelikož Praha tehdy měla asi 40 000 obyvatel, mohl tak v jediném dni promluvit v podstatě ke všemu pražskému dospělému obyvatelstvu. - Proti tomu blednou i dnešní nafouknuté údaje o sledovanosti pořadů nejoblíbenějších televizních stanic.
Zprvu reformátoři hlavně kritizovali církevní korupci, církevní kriminalitu, a v neposlední řadě odpustkovou privatizaci. V červenci roku 1420 pak byl vyhlášen konkrétnější program husitů, známý jako čtyři pražské artikuly, které však nejsou příliš pražské, neboť pražané nebyli zrovna moc radikální, a které byly možná sepsány již roku 1417. Byly to: 1. svoboda slova,2. návrat k pravoslaví - požadavek přijímání pod obojí, který nacházíme i u Wycliffa, je míněn jako návrat k původnímu křesťanství - pravoslaví, 3. osvobození státu od církve -zbavení církve světské moci (které také nacházíme u Wycliffa), je rovněž zavedením poměrů platných v pravoslaví. Pod tento bod spadá také restituce církevního majetku - ovšem opačným směrem, než jak si to církev představuje dnes. 4. právní stát - trestání všech zjevných těžkých (smrtelných) hříchů, tedy požadavek právního státu v takovém rozsahu, v jakém již nikdy později nebyl vznesen.

Husité také, na rozdíl od tehdejší římské propagandy, hlásali rovnoprávnost ženy, za samozřejmost považovali právo na rozvod, či na odchod ženy od partnera, a, na rozdíl od svatého Augustina, byli proti prostituci. Podobně, jako jim bylo proti mysli, aby si kněží nárokovali monopol na přijímání z kalicha (tedy na víno symbolizující ducha), bylo husitům proti mysli i to, aby si bohatí (což byli ovšem mimo jiné také kněží) nárokovali monopol na sex. Třebaže v tehdejší době značné sexuální volnosti to zase až takový monopol nebyl. Již od roku 1419 proto často útočili jak na "katolické" kláštery a kostely, tak na nevěstince, jako na symboly monopolizace - asi podobným způsobem, jako dnes "radikální" mládež útočí na MacDonaldy, jakožto symboly globalizace.
Ženy byly v té době v Čechách, podobně jako dříve, považovány za rovnoprávné a značně emancipovány, a nepřekvapuje tedy, že i bojovaly se zbraní v ruce. V tom navázaly na tradici moravských žen, které pobíjely Franky při vpádu na Moravu roku 872, a chcete-li, i keltských žen-bojovnic, pochovávaných se zbraněmi.
V jedné věci tedy měli protivníci husitů pravdu, a to, když tvrdili, že vítězství husitů by vedlo k likvidaci instituce manželství. Jednak se v té době u nás u prostých lidí něco takového ještě nevžilo, a pak tu byly úzké kontakty a spolupráce husitů s katary (tedy albigenskými), kteří manželství také neuznávali.
...A třebaže původně nebyl zpovědníkem královny Žofie Jan Nepomucký, ale právě Jan Hus - mohli bychom tedy říci, že "chybička se vloudila" - později husité neuznávali ani zpověď.

Jedním bludem však husité přece jen trpěli. Jak víme, husité jsou považováni za předvoj pozdější evropské reformace. Paradoxně se však zdá, že na rozdíl od reformace husité ještě považovali církev za reformovatelnou. Husité si mysleli, že církev jen zbloudila, a že je možná její náprava. Husité si zpočátku stále ještě mysleli, že "princip je dobrý, jen lidé špatní". K takovému pohledu patrně přispělo jisté zmírnění papežské zvůle v dobách avignonského papežství a zmatky za pozdějšího vícepapežství. Neslučitelnost římského kultu s původním křesťanstvím byla v té době zřejmě poněkud zamlžena. Husité se cítili být křesťany a ještě se domnívali, že římská církev je svým původem křesťanská, a že je tedy možné dovést ji zpět ke křesťanství, čímž v podstatě mysleli návrat k pravoslaví.
Zřejmě teprve později, po pádu Byzance, za papeže Pije II. a jeho následovníků, kdy církev plně odhalila svou tvář, vyšlo jasně najevo, že změny v římské církvi jsou nevratné, že římská církev sama o sobě je nereformovatelná.

Luterská a kalvínská reformace, které již tak nespočívaly ve snaze reformovat římskou církev, jako v založení církví nových (i když v tom je zase předešla Jednota bratrská), pak sice navázaly na husity, ale chyběl jim bližší kontakt s pravoslavím. Proto, i když tyto "reformované" církve nespadaly pod Řím, ve svém předhánění se s římským kultem, kdo z nich je zbožnější, pak často přebíraly právě římské novoty - dokonce pak i s Římem závodily, kdo je "mravnější" = asexuálnější, nebo dokonce, kdo upálí víc žen - "čarodějnic". (...Až nakonec skončily závoděním, kdo vyvraždí víc pravoslavných.)

Jan Žižka a jeho "teror"

Jan Žižka z Trocnova (u Borovan u Českých Budějovic), se narodil asi roku 1360, podle pověsti se narodil pod dubem, pocházel z chudého zemanského rodu, a dnes víme, že měl krevní skupinu A. Uvažuje se o tom, že možná chodil s Janem Husem do stejné školy v Prachaticích. První válečnické zkušenosti získal v bojích proti Rožmberkům, další zkušenosti získal v roce 1410 v bitvě u Grunwaldu, proti řádu německých křižáků, který tam utrpěl zdrcující porážku. Na straně vítězů tehdy bojovaly též ruské oddíly a skupina Čechů a Moravanů. Po návratu se Žižka stal jedním z velitelů pražské posádky (snad vyšehradské) krále Václava IV. Později, poté co Žižka roku 1421 dobyl u Třebušína u Litoměřic dřevěnou tvrz, snad řádu německých křižáků, kde si nechal vybudovat hrad, který nazval Kalich, psal se "Jan Žižka z Kalicha".
V současné době se i vyskytl názor, že Žižka byl původně ve skutečnosti agentem - agentem krále Václava. Což nemusíme chápat jako něco pejorativního. Jako agent zprvu působil mezi loupežnými rytíři v jižních Čechách - proto nebyl v souvislosti s tím stíhán, patrně i u Grunwaldu byl hlavně proto, že chtěl král vědět, co se tam děje, a po návratu byl těžko pouhým členem královy ochranky, jak se někdy tvrdí. - Pokud měl za úkol ochranu krále, tak tedy v trochu jiném smyslu. Víc než padesátiletý jednooký muž jako bodygard? Pro takovou službu bylo jistě možné najít někoho mladšího a po fyzické stránce vhodnějšího. Ale agent? Na to se pro svou výjimečnou inteligenci přece naopak hodil!
Žižkovo jméno je někdy vysvětlováno jako přezdívka odvozená od jeho, byť poněkud spekulativního, židovského původu. I pokud však pomineme rekonstrukci Žižkovy podoby podle lebky - s výrazným zahnutým "orlím" nosem, je zajímavé, jak se Žižkovy zásady nápadně podobaly zásadám pozdějšího Mosadu: Všechno pokud možno "ukecat", a sílu použít jen v případě, kdy není možné protivníka ani na čas zpacifikovat slovy. V takovém případě pak provést důkladně promyšlenou likvidační akci, při které se však velmi přísně dbá, aby bylo ohrožení vlastních lidí co nejmenší. ...Zvítězit s pokud možno nejmenšími ztrátami na lidech a s nejmenšími výdaji - a pokud možná úplně bez boje, byla však i byzantská zásada.
Úloha Židů v husitském hnutí není dosud řádně zpracována a zhodnocena. Skutečnost, že římská církev obvinila Židy ze vzniku jak hnutí albigenských (katarů), tak ze vzniku husitského hnutí, ještě není žádným důkazem. Jisté je, že Židé husitskou revoluci podporovali, a že jedna z hlavních výhod husitských vojsk - silné dělostřelectvo, které měla díky podpoře měst, mohla být po odchodu Němců z měst těžko výsledkem něčeho jiného, než podpory Židů. Také je zajímavé, že právě Praha, kde byli Židé roku 1389 vyvražděni, byla v podpoře husitského hnutí nejvlažnější. ...Přinejmenším mají pro tyto skutečnosti dnešní útoky na Žižku a na husitství vůbec nádech antisemitismu nejen z důvodu, že se jedná o pokračování nacistické propagandy z doby "protektorátu".

Na údajné husitské krutosti vůči nepřátelům dnes samozřejmě nikdo vzdělanější nevěří. Ohledně jedné věci však dosud panují nejasnosti, a tou je "vyvraždění adamitů", které je navíc přičítáno přímo Janu Žižkovi. I když se již začíná prosazovat názor, že v tomto případě ani tak nešlo o "ideologické rozpory", ale že se husité spíše zbavili těch, kteří byli "vojensky nepoužitelní".
Pravděpodobně tedy ani tak nevadilo, že adamité "nenosili trenýrky", jako to, že hlásali neodporování zlu, což bylo v době, kdy hrozilo vyvraždění celého národa, netolerovatelné. Pokud jde o učebnicovou verzi tohoto "vyvraždění adamitů", založenou převážně na Historia Bohemica Aenease Piccolominiho, existují totiž i zprávy, které nasvědčují, že skutečnost nebyla zdaleka taková, jak se obvykle uvádí. Podle nich vůbec nešlo o sektu, která by pěstovala "pohlavní komunismus", ale naopak o sektu velmi prudérní, jejíž členové směli souložit pouze se svolením jejího vůdce. Dokonce je doložen případ, kdy sťali ženu za sex "bez povolení". A pokud jde o tvrzení, že "adamité" chodili za drsného zimního podnebí, v únoru a březnu, po táborsku nazí, tak to si samozřejmě mohl také vymyslet jenom Piccolomini, který Tábor navštívil v létě, a nevěděl, jaké je u nás v zimě počasí.
...Celá ta smyšlenka je tedy ve skutečnosti snahou očernit husity, protihusitskou propagandou, založenou na tom, že každý po sexu vskrytu touží, a nebude tedy sympatizovat s někým, kdo sexualitu potlačuje.

Největším problémem husitů byla jejich vnitřní nejednotnost. A nejtěžším úkolem Jana Žižky bylo tento problém řešit. V případě, že nebylo vyhnutí, muselo někdy dojít i na radikální řešení.
Roku 1423 nakonec i Žižka odešel pro neshody z Tábora, založil ve východních Čechách takzvaný Menší Tábor - se střediskem v Hradci Králové, a stanul v čele orebského městského svazu (podle vrchu, nazvaného tehdy starozákonním jménem Oreb, u Třebechovic u Hradce Králové). S Táborem však nadále spolupracoval.

Jan Žižka zemřel 11. 10. 1424 u Přibyslavi, při výpravě na osvobození Moravy, okupované Albrechtem Habsburským. Žižkova vojska se pak nazývala sirotčí - místo dřívějšího pojmenování orebité se vžil název sirotci. Žižkovým nástupcem se stal kněz Prokop Holý, zvaný také Veliký, který se brzy osvědčil i jako vojevůdce.
Na tento den - 11. října - měli Janové svátek. Po roce 1989 bylo v rámci "budování kapitalismu", nebo konkrétněji, v rámci zahlazování všech stop po husitství, Žižkovo jméno vyškrtnuto z kalendáře a nahrazeno jménem Andrej.

Falšování husitských dějin v tisku

25. února 2013 v 10:17 | Zdeněk
Při kratičké návštěvě Domažlicka se mi do ruky u mé maminky dostali místní regionální noviny Rozhled. Klasický plátek plný víceméně jenom reklam a inzerce. Přesto jsem jej otevřel a hned a zrak mi padl na velké titulky článku: Z Plzně si jeli husité pro porážku do Bavorska. Jak je zvykem, v tu dobu jsem zrovna "mimochodem" psal článek o tom, jak se děti v Rakousku a Německu učí v dějepise o husitství a jak náš český katolický moralista národa kněz Halík útočí na Jana Žižku, kterého nazývá přímo v TV "usamou-bin-ladinem českých dějin."
Článek se zaujetím čtu, neboť husitství jsem kdysi dost podrobně studoval a o této porážce husitů v Bavorsku jsem nevěděl. Věděl jsem jistě, že husité pod velením Jana Žižky nikdy neprohráli a pod vedením kněze Prokopa Holého prohráli až u Lipan, pak následovalo definitivní poražení radikálního křídla husitů - táboritů pod velením kněze Jana Buřiče u Krče (19.8. 1435). Poslední husitský odboj skončil s dobitím hradu Sion a popravou posledního radikálního husity Jana Roháče z Dubé, který byl mimochodem zřejmě i v přímém příbuzenském vztahu s Janem Žižkou z Trocnova (někdy se uvádí z Kalicha).
Poražením radikálního křídla husitů nastalo celkové uvolnění patové situace v zemi. Výsledkem husitské reformace ze zevního pohled bylo zejména to, že se české a moravské země stali první protestantskou zemí v Evropě, kde jinak vládla všemocná katolická církev, a byl uhájen český stát. Vnitřní význam byl však obrovský a ve své podstatě duchovní v pravém slova smyslu. Byl velmi významnou kolektivní zkušeností pro celou Evropu, z které je možno čerpat mnohá poučení. Husitství je významné jako národní odkaz, který byl měl být znám a připomínán. Je vodítkem k pochopení nejen vlastního národa, ale i pramenem a vřídlem velmi mocné energie v kolektivním vědomí sdíleném řekněme "nad duší" husitů. Proto je nutný výklad a interpretace zbavená veškerých ideologických nánosů z pohledu zejména vnitřního významu a správně chápat různé útoky a dezinterpretace husitství v médiích i nejrůznějšími autory a veřejnými osobami.

V článku se píše, dále cituji:
"..že během obléhání Plzně došlo husitskému vojsku zásoby a tak se 2000 husitů vydalo na loupeživou výpravu do Bavor. Nebyly to žádné míruplné výpravy. Dobové zápisky hovoří o krveprolití.
Hornofalcký kníže Johann z města Neunburg vom Wald postavil vojsko z místních rytířů, měšťanů, sedláků i řemeslníků a husitskou výpravu krutě rozdrtí. Sám Prokop Holý se zachránil v posledním okamžiku." Hovoří ředitel neunburgského muzea a badatel Theo Männer.
Na místě bitvy stojí dnes vysoký obelisk ze žuly. Toto legendární vítězství se každoročně připomíná velkolepou divadelní hrou "O husitské válce". Tento pomník byl vystaven v roce 1933 při 500. výročí bitvy, kdy bylo hráno vlastenecké drama Husitský bič. Jenom připomínám, že se tak stalo přesně v roce, kdy Hitler se dostal k moci v Německu a stal se říšským kancléřem. Bavorsko byla základnou hnutí NSDAP a město Norimberk sídlem nacistických srazů.
Dále článek zve české turisty na toto slavnost do Neunburgu. Mimochodem starosta píše: V příštím roce při příležitosti 30. výročí uvedení husitské hry a zahájení činnosti nové městské kulturní haly zazní Smetanova Má vlast v podání Pražských filharmoniků pod taktovkou významného německého dirigenta a rodáka Hanse Richtera, řekl nám starosta města Martin Birner. Tolik citace z místního tisku, který se rozdává všude.

Komentář:
Historická fakta jsou velmi rozdílná, od podání německého historika. V září 1433 leželo před Plzní pět husitských vojsk v síle 36 000 mužů v pěti leženích kolem města. Z obou stran se očekávalo, že půjde o rozhodující boj, jehož výsledek stanoví, zda v zemi zvítězí strana husitská nebo katolická. Kraj kolem Plzně byl vypleněn a vyrabován. Proto Prokop Veliký nařídil 16.9 1433 tzv. spížní výpravu do Bavorska pod velením nejvyššího polního hejtmana Jana Parduse z Horky a Jana Řitky z Bezdědic. Oddíl 500 jezdců a 1 400 pěších překročil hranice a začal okamžitě plenit a vypalovat usedlosti. Když se vracel oddíl husitů s kořistí ve spěchu zpět, byl u vsi Hilersried v Bavorsku napaden dne 21.9. 1433 Bavory pod velením českého hejtmana Hynce Pluha z Rabštejna. Tedy nikoliv pod vedením Hornofalckého knížete, jak uvádí německý historik. Tento český hejtman, který vlastnil rozsáhlé majetky v Bavorsku znal husitskou taktiku, a za využití momentu překvapení tak byl schopen svést vítěznou bitvu s nepřipravenými husity. To je ten zásadní faktor, který stojí za tímto vítězstvím Bavorů. Jinými slovy, jak je často v naší národní dějinné zkušenosti zvykem. Čech šel opět proti Čechu. Jeho vojsko podle mnou nalezených informací ale tvořili výhradně sedláci a dobrovolníci, což je opět v rozporu s výkladem německého historika.
Pochodující husité, kteří měli vozy naložená ukradenými zásobami byl přepadeni ze zálohy a nestačili včas uzavřít vozovou hradbu a obsadit vozy a připravit se k boji. Vozy byly naplněné až po okraj zásobami. Bavoři tak snadno vniknuli mezi vozy a husitský oddíl v krvavé řeži porazili, takže 1 170 mužů padlo na bojišti a 330 těžce raněných se ocitlo v zajetí. Hejtmani Pardous s Řitkou se sice probili z obklíčení, ale ztratili veškeré zásoby. Vrátili se sotva s 30 jezdci a stovkou pěších k Plzni. Prokop Holý s vůbec tohoto mini tažení do Bavorska nezúčastnil, ten po celou dobu zůstával v Čechách a velel při obléhání Plzně. Přesto německý historik jasně říká, že cituji "Sám Prokop Holý se zachránil v posledním okamžiku." Tedy opět jasná historická nepravda, tedy lež.
Toto byla skutečně první významnější porážka husitů za jejich působení od počátku revoluce v roce 1419 - 1433, tedy první po 14 letech. Je nutno říci, že se nejednalo o bitvu v pravém slova smyslu. Jednalo se o přepadení a pobití ne příliš početné výpravy husitů do Bavorska, která neměla vojenský charakter, ale měla zajistit zásoby pro husitské vojsko před Plzní. Nejednalo se o bitvu rozsahu jakými byly bitva u Domažlic, Tachova, Ústí nad Labem, Vítkově, apod., kde proti sobě stálo vojska v počtech několika desítek tisíc na každé straně.
Takových podobných malých střetů mezi husity a katolickou šlechtou - panskou jednotou bylo mnoho, jak na našem území, tak v zahraničí - v Rakousku, Bavorsku, Polsku, i na Slovensku. Například ještě před obléháním Plzně Prokopem Holým, koncem února roku 1433 vtrhnul kněz Bedřich ze Strážnice spolu s hejtmanem Janem Pardousem s táborskými vojsky do Rakouska. Vojsko v síle 8000 pěších, 700 jezdů a 300 vozů překročilo hranice a zatlačovalo před sebou nepřátelské oddíly, které v několika lokálních střetnutí porazilo. Dále vojsko působilo v Polsku, na Slovensku až v Trenčasnkém kraji a pak se opět vrátilo do Čech. Tato jednotlivá střetnutí se ani neuvádějí jako významné bitvy. Zhruba na takové úrovni bylo střetnutí u bavorské vsi Hiltersried.
Je s podivem, že profesionální německý historik a badatel Theo Männer se ve své přednášce dopustil třech nepřesností, a to například v takových zásadních otázkách, jako bylo velení obou stran. Já nejsem profesionální historik, ale stačilo mi projít 3 nezávislé zdroje věnující se husitské reformaci a nelezl jsem informace, které uvádím výše. Jako velmi zdařilý informační zdroj o husitské reformaci doporučuji nedávno vyšlou knihu: PhDr. Josef Dolejší, Leonid Křížek; Husité, Vrchol válečného umění v Čechách. Je to jenom nepřesnost tohoto historika, nebo že by se skutečně mýlili mně dostupné zdroje, a nebo jde o cílené upravování dějin?
Současně samozřejmě jak je obvyklé ve výkladu historie je tomuto jednomu z mála vítězných střetnutí Němců nad husity věnována zvýšená pozornost a je to slaveno jako velká významná událost až do dnešních dnů. Je tedy vidět, jak moc je toto mini vítězství ve skutečnosti pro Bavory významné. Navíc oslava tohoto vítězství se začala slavit a připomínat od roku 1933, jako vlastenecká událost, kdy se právě v Německu dostávala k moci Hitlerova NSDAP, jejíchž hlavní baštou v Německu bylo právě Bavorsko. Do dnešních dnů se každý rok hraje oslavná divadelní hra o husitech ve městě Neunburg worm Wald. Podobně laděná divadelní hra se hraje ve Furth in Waldu. Zde se každoročně konají slavnosti "Skolení draka", tzv. Der Drachenstich. Ty mají symbolizovat porážku husitství v Evropě, to je onen drak, který je slavnostně během představení zabijí rytíři. Tolik oslavy vítězství nad husity u našich západních sousedů - Bavorů.
O husitech se na webu věnovaném této hře a oběma městům uvádí jenom to, že husité podnikali loupeživé výpravy do Bavorska, které byly velmi krvavé a že byly poraženi v této bitvě u Hilersriedu. O tom, co předcházelo husitským výpadům do sousedních států ani zmínka. Čtenář se tak vůbec nedozví o myšlenkách Jana Husa, jeho názorech na nutnost reformy katolické církve a obecného stavu mravů tehdejší středověké společnosti, ani o tom, proč u nás pozvedli husité zbraně na obranu svého vyznání i uhájení holé existence českého státu. Čtenář se nedozví, že to byla nejprve katolická církev společně s německým císařem a představiteli tehdejších německých feudálů, kteří jako první podnikli na pět křižáckých výprav do Čech, které nebyli ničím jiným než loupežnými vyhlazovacími intervenčními akcemi s cílem vyhubit ty kacířské Čechy. Na těchto výpravách se zejména podíleli takřka všechny německé země společně s vojsky katolických států celé Evropy. Teprve po těchto zločineckých nájezdech a porážce těchto pěti intervenčních armád, husité začali oplácet tyto drancující nájezdy do česko-moravských zemí svými výpady do tehdejšího Německa, Rakouska a Uher. Ano, je jisté, že to nebyly jen "spanilé jízdy". Současně je ze záznamu z kronik zřejmé, že Husovu učení, které husité při těchto výprav šířili, naslouchal i prostý lid v Německu nebo Rakousku. O sto let později se k Husovu odkazu otevřeně přihlásili představitelé německé reformace a selské války Martin Luther a Tomáš Müntzer. Navíc byl velký rozdíl mezi tímto drancováním mezi křižáky a husity. Křižáci nerozlišovali, pobíjeli i ženy a děti při svých nájezdech. V případě husitů byly ženy a děti vždy uchránění života. Například Jan Žižka na toto velmi dbal a sám krutě trestal veškeré bezpráví takto provádění ve svých řadách. Tolik jednostranný zavádějící výklad historie u našich sousedů.
Naši sousedi si připomínají svou historii, třebaže ve zkresleném jednostranném světle. Do dnes hrají divadelní hry. Jaká je situace u nás? V tuto dobu na 15.8. 2011 připadá 580. výročí bitvy u Domažlic, kde husité pod vedením kněze Prokopa Holého doslova rozprášili poslední a také dosud největší křižáckou výpravu do Čech. Po této porážce papež a celá katolicko - německá klika vládnoucí v tehdejší Evropě upustila od dalších vojenských výprav do Čech, bylo jim jasné, že nelze husity zdolat vojenskou silou. Výsledkem bylo, že husité v čele s knězem Prokopem Holým přizváni jako rovnocenní partneři k jednání na církevní koncil do Basileje, kde mohli poprvé svobodně obhajovat své učení. To bylo ve skutečnosti vítězstvím a největším výdobytkem husitské reformace. České země se stali první protestantskou zemí v katolické Evropě. Pak nás následovali další. Tím byla velmi zpochybněna katolická vyvolenost ve věcech víry a spásy. Tato významná opravdu bitva, se nijak nepřipomíná, ani v regionálním tisku, přestože se blíží kulaté výročí.
Není hodná připomenutí? Je vidět velký rozdíl v přístupu ke své historii u obou národů. Češi si vůbec nemusí vytvářet umělé legendy a mýty o své historii, ani si vymýšlet své hrdiny, jak to vytvářejí v Bavorsku, přesto si svou slavnou historii ani nepřipomínají a často ji ani neznají, jak jsem se osobně přesvědčil v mnoha případech. Pak mohou vznikat takové "patlaniny" v regionálním tisku, a nikdo si jich ani nevšimne. Nezapomeňme na to, kdo asi tak má zájem napadat českou husitskou minulost a její duchovní odkaz?

Cílené dezinformace o HUSITECH !

25. února 2013 v 10:03 | Zdeněk
...........většina současné české ovčí spotřební společnosti balená,, dva v jednom,, zapomíná na svou historii, na své osobnosti(Hus,Žižka,Komenský atd) a na období husitské revoluce, která nemá konkurenci v historii Evropy.........,kdy se neskutečně těžce zkoušený lid pod vládou nestoudné církve a nenažraných po vládě prahnoucích šlechticů za vlády slabého krále Václava IV plazil na dně sociální žumpy bez šance na zlepšení kvality života se postavil na odpor proti těmto zkaženým prolhaným nenažrancům s holýma rukama, holema, kosama a cepama!!!! Jednalo se o velkou odvahu těchto lidí !!!
Přirovnání pro představu převedeno do dnešní doby asi jako, když se na Vítkově v dnešní době opevní skupina myslivců s brokovnicema a proti nim se rozjede několik vojenských útvarů s tanky T-72.
Odvaha postavit se tváří v tvář perfektně vycvičené mega armádě železných rytířů, železné jízdy ve středověku s cepama a kosama byla skoro dobrovolná kolektivní sebevražda!!! A přesto se jim tento lid postavil s vědomím toho, že mohou všichni zahynout pod kopyty této mega železné armády středověku sponzorovanou papežem !!!
Proč to udělal asi ten hloupý lid?Jen tak? Jen tak z hecu a z dlohé chvíle?Udělal to, protože už neměl absolutně jiné východisko z nuzného života, který mu církev a šlechta dávala za vlády Václava IV. Vládnoucí třída se k lidu chovala hůře jak k prasatům.Nelze však porovnávat s obdobím vlády otce vlasti Karlem IV pod, kterým zěme rozkvetla jak nikdy před tím !!
A dnes:
Naopak se někteří lidé a instituce a katolická církev snaží pošpinit a překroutit toto období k obrazu svému.Pomalu a systematicky se snaží nenápadnou cestou polopravd, dezinformací a překrucováním ukázat lidem a vštípit do paměti, že HUSITSTVÍ = banda lapků, pobudů a hloupých pomatenců nebo dokonce komoušů s AK-47.Zatím se jim toto dílo daří v dnešní ovčí společnosti šířit a podsouvat.Lidé tomu totiž nevědomky nevěnují pozornost.....,protože řeší daleko důležitější věci v nákupním centru.Protože tam je prý vše skoro zadarmóóóóó a potřebuji to nutně k životu.To do nás v dnešní době hustí cíleně z každé reklamy v Tv, rádiu a časopisu.Nenápadně se v naší republice likvidují muzejní husitské expozice a výstavy atd.Ještě, že se husitství zastal např. náš první presiden T.G.Masaryk nebo naše vojenské legie za 1.sv.války, obec sokolská atd.Od současného politika posledních 20 let nebo ve školách se husitství nedočká zastání.Naopak se jedná o nevhodné téma.Není to jak se říká......,, in.Je to spíše .....out.Je to bolševické téma nebo tak něco je neustále slyšet.Zavání to něčím rudým a levičáckým se nám snaží podsunout.Další cenzura jako za komančů.Ale, že téma husitství mělo velký zvuk,popularitu za naší první republiky a v 18století.....to nikdo neříká!To se mlčí.Proč to připomínat viďte?Ve školách se toto téma raději přeskakuje(nebo jen okrajově rozebírá s odvážným učitelem) a nevěnuje se mu pozornost.Katolická církev má dnes obrovský vliv ve státě i na hradě u presidenta....takže se jim daří husitství úspěšně degradovat do zapomnění české historie.
Projevy této taktiky-špinění-dezinformace lze denně sledovat ve sdělovacích prostředcích.
TAKTIKA Římsko katolické církve (dále jen ŘKC) a jejich přivrženců:
Aby ŘKC mohla úspěšně rozvíjet a uplatňovat svoji ideologii do budoucnosti a dosahovat svých cílů, potřebuje oporu v příznivém obrazu ŘKC v historii. K tomu je třeba historii "očistit" od takových událostí, údobí a osob, které ŘKC zkompromitovaly a přetvořit je ve prospěch ŘKC.
Poněvadž učení ŘKC dovoluje používat všech prostředků, pokud slouží jejímu prospěchu, probíhá záměrné účelové překrucování dějin bezproblémově.
Široké spektrum pracovníků z různých oborů se podílí na zkreslování historie v publikacích, které neodpovídají historickým a vědeckým podkladům, a tak je znevažují a znehodnocují.
Podle literatury se této taktiky používá v největším rozsahu bezprostředně před tím, když usiluje ŘKC uchopit moc a proto potřebuje deformacemi přizpůsobit historii svým cílům.
A). Zahlazování veškerých stop o české reformaci a husitství
- Stálá výstava o husitství s kresbami Mikoláše Alše na Bílé hoře v pavilonu Hvězda byla zlikvidována pod záminkou rekonstrukce, aby se tam za čas, až národ zapomene, mohly konat příležitostné výstavy různého druhu, což lze snadno ověřit.
- Stopy po bojovnících na Bílé hoře zahlazeny. Jejich ostatky byly vyzvednuty z Městského muzea v Praze a kardinálem M.Vlkem pohřbeny na podzim r.1999 na místě pro český národ potupném, tj. v prostorách kostela P. Marie Vítězné, patronky vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře. Tento akt zhodnotil kardinál Vlk jako projev "smíření"!
- Zatajení pravdivého ideologického výkladu o tzv. mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který je symbolem nesvobody, ztráty lidských práv a nejkrutějšího krveprolití v českých zemích. O jeho znovupostavení houževnatě usiluje Společnost pro obnovu mariánského sloupu.
- Deformace historie v učebnicích dějepisu na středních školách (například České a čsl. Dějiny, I, Praha 1991, Dějiny zemí koruny české, I, II, Praha 1992). Informace jsou uváděny jednostranně, neobjektivně, dochází ke zkreslení českých dějin. Je tam řada nepřesností, polopravd a nepravd, nekonkrétních formulací, zamlžování a zamlčování skutečností apod
.
B). Likvidace postavy Mistra Jana Husa a husitství v pravé podobě.
Husovská komise (Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa) se snažila zlikvidovat osobnost M. J. Husa v jeho pravé podobě a vytvořit přehradu mezi Husem a husity. Na základě tohoto přehodnocení je Hus uznáván vedením ŘKC jako čestný člověk, i když poněkud pomýlený. Husité však prý byli fanatici a kořistníci, kteří jeho odkazu zneužili. Hus se má stát pojítkem mezi českým národem a ŘKC a husitství se má národu zošklivit, ačkoliv husitství je ve skutečnosti přímým pokračováním Husova zápasu. Tak bude už dnes husitství v historické paměti zlikvidováno, jestliže se proti tomu nepodniknou co nejdříve účinná opatření.
C). Zamlžování skutečné podoby pobělohorské rekatolizace
Rekatolizační komise (Komise pro studium rekatolizace c Českých zemích v 16.-18. století) má prokázat, že pobělohorská římská rekatolizace (jedno z nejhorších a nejdelších období teroru a totality, spojené s krveproléváním v našich dějinách) nebyla tak zlá a že ji historie zveličila nepravdivě.
SOUHRN POSTUPU LIKVIDAČNÍ TAKTIKY HISTORICKÉHO POVĚDOMÍ:
Zkreslování historické pravdy se provádí většinou tak, že:
- Zrelativizuje se dobré a zlé, správné a nesprávné
- Potom se začne tvrdit, že to zlé nebylo až tak zlé
- Ba naopak, že to bylo dobré…
Po tomto zamlžení je možné zkreslenou historii vydávat za historickou pravdu a likvidovat tak postupně skutečná historická fakta a povědomí, nezbytné pro uvědomělou existenci národa a státu.
D. Tendenční učebnice dějepisu
Učebnice dějepisu a jiné historické publikace se po r. 1989 urychleně vydaly pro všechny typy škol. Historie českého národa je v nich většinou silně zkreslena, deformována, protože byla pojata z hlediska ŘKC a neposkytuje tudíž objektivní pohled na dějiny naší země. Česká křesťanská akademie (v podstatě římskokatolická) ovlivňuje výuku na státních školách tím, že pořádá oficiální školení dějepisu a občanské výchovy pro učitele základních a středních škol.
E). Příklad deformací v armádě
Po pádu komunismu prodělala naše armáda řadu reforem koncepčních, technicko-organizačních a personálních. Nutná je ovšem především duchoví reforma armády, téměř půl století odchované v komunistickém duchu.
Armáda jako výraz identity každého svobodného státu má být nositelem a strážcem jeho národních a státních tradic. Máme nač navazovat: tradice husitská, čsl. legií, zahraniční armády ve
2. světové válce a zejména prvního čsl. státu - tradice masarykovská.

V současnosti armáda v této oblasti tápá a nedbá, že vojenské tradice, vycházející z významných údobí vlastní historie, upevňují morálku armády, podporují národní a státní hrdost a pěstují kladný vztah občana k vlasti a státu.
Deformace v armádě ČR (AČR) se projevují například v těchto bodech:
- úplné pomíjení masarykovských legionářských tradic
- husitská tradice z AČR je zcela pomíjena, například s obtížemi bylo prosazeno, aby husitský chorál byl nadále používán
- den samostatnosti 28. říjen není v AČR slaven, což nepřispívá k významu tohoto dne v naší společnosti, aj.
P.S:
Neb stále platí řečené:
Systém dokáže přežít své hlupáky a dokonce i ty ambiciózní. Ale nemá obranu proti vnitřní zradě(naši čeští humání politici, naše ŘKC). Nepřítel (různí tuneláři,kmotři atd.) před bránami je méně nebezpečný, neboť o něm víme a své úmysly neskrývá. Zrádce na druhé straně žije volně mezi námi, jeho lstivá, úlisná slova vanou všemi uličkami a proniknou až k těm, kteří vládnou, jenže zrádce nezní jako zrádce. Hovoří jazykem svých obětí, nosí jejich tvář a používá jejich argumenty. Hraje na nízkost svých bližních, kterou mají hluboko v duši všichni. Napadne samotné srdce systému a postihne jej hnilobou. Pracuje v tajnosti a neviděn, nakazí politiky způsobem, kterému nedokáží vzdorovat. Vražda nahání méně hrůzy než zrada (na českém lidu-populaci). Pozor, pozor, pozor...
Již dávno řekl:
Marcus Tullius Cicero 42 př.n.l.

Hymna - Ktož sú boží boží bojovníci

13. srpna 2012 v 9:50

Společné jízdy pro příznivce HUSITŮ

25. dubna 2012 v 11:32 | Zdeněk
Ahoj všichni co jezdíte v jedné stopě jako naše parta Husitské jízdy.
Kdo má chuť a náladu na společné jízdy s naší partou husitů není problém se dohodnout po mobilu.
Vítán je každý jezdec/jezdkyně.
Společné jízdy se konají především o víkendech, občas i v týdnu.
Jízda je často spojena/propojena s nějakým hystorickým cílem/místem, památkou, rytířskou bitvou, auto-moto muzeem, koupáním a samozřejmě restauračním zařízením atd.
Kontaktní telefony na společné jízdy-akce u husitů: Jirka mob:603 269 866 nebo Zdeněk mob:724 050 598.
Nerozhoduje v žádném případě věk ani značka nebo model motorky !!!!
Ať jsi důchodce nebo mladý frajer, či frajerka s mašinou není problém jízdy s naší partou !
Hlavní je dobrá nálada !!!!
Není problém se časem přidat k naší Husitské jízdě v jedné stopě.

AKCE!!!Vzpomínková jízda za Honzu

5. srpna 2011 v 10:36 | Zdeněk
Zítra v sobotu dne 6.srpna děláme vzpomínkovou jízdu za našeho kamaráda husitu Honzu Najbrta z Opočnice , který tragicky zemřel na motorce dne 3.srpna v podvečer.Kdo chce a má zájem se rozloučit v koloně motorek s Honzou může dorazit na místo seřazení motorek ve 14hod po obědě na benzínu OMV před Kolínem u restaurace U Slunce po pravé straně směrem od Prahy.Naproti je motorkářská prodejna.Pojedeme na místo tragické nehody na silnici č. 327 z Hradišťka II směrem na Loukonosy.Na místě nehody instalujeme smuteční věnec atd.Děkujem za účast na této smuteční vzpomínkové jízdě za Honzu.Husitská jízda.
Kont.mob.724050598

+ NEZAPOMENEME KAMARÁDE R.I.P.+

4. srpna 2011 v 14:57 | Zdeněk
Smutek zastínil slunečný den.Velice smutná zpráva, která zaskočila a zdrtila všechny kamarády, kamarády motorkáře, Husitskou jízdu, ale především rodinu Jana Najbrta jeho ženu, dcery a vnoučata.Honza nás navždy opustil bez rozloučení. Dne 3.srpna v podvečerních hodinách tragicky zemřel na své motorce na sjezdu z dálnice D11 u Chlumce n/L..Nikdy na tebe kamaráde,brácho nezapomeneme !!!Vždy si na tebe vzpomeneme až pojedeme kolem míst kudy si s naší Husitskou jízdou brázdil na dvou kolech s větrem v tváři touto naši krásnou zemí !!!Budeš všem chybět kámo!!!
Dobrý kamarád motorkář !!!

AKCE !! Bombardér B-24

7. července 2011 v 8:56 | Zdenek
Dne 5.července se koná akce BOMBARDÉR B-24.Sraz v 10hod na náměstí Jana Huse v Českém Brodě u pomníku husitského vojevůdce Prokopa Holého.Pojede se k Nepomuku k památníku amerických letců USAAF sestřelených v roce 1944 nad obcí Prádlo-Dubeč.Kdo chce a má čas a náladu, může se k nám přidat.



Pro info je tady popis této události osudu tohoto sestřeleného bombardéru B-24J:

Na letoun, který se vracel z náletu v Německu na továrnu kuličkových ložisek v Řezně zaútočil německý Messerschmitt Me 110. Jeden zásah poškodil kulometnou věž, začaly hořet motory, další zásah byl přímo do pilotního prostoru. Došlo k explozi. Posádka kromě jediného muže - pravého bočního střelce seržanta Raymonda A. Nouryho - zahynula. Ještě za letu se Liberátoru utrhlo pravé křídlo, které dopadlo do prostoru Bukové hory, a trup s levým křídlem a s deseti muži na palubě vyhloubil u hájovny na Dubči velký kráter. Podle očitých svědků docházelo k výbuchům zbylé munice a byl cítit zápach z ohořelých těl pilotů. Oheň dokonal dílo zkázy. Kusy roztrhaných lidských těl visely i na stromech kolem kráteru.
Místo bylo již hodinu po události hlídáno nemeckými vojáky a prohledáno gestapem. Několik dní nato byly ostatky posádky pochovány na hřbitově v Prádle. Po válce byly ostatky všech deseti vojáku exhumovány a odvezeny do Prahy na americké velvyslanectví.
Dodnes jsou na místě neštěstí pozůstatky kovových předmětů z letadla B-24.

R. A. Noury měl neuvěřitelné štěstí: výbuch ve vzduchu ho vyhodil z letadla a on se probral na padáku (možná ale až na zemi), který zřejmě otevřela tlaková vlna, nebo zachytil o nějaký ostrý předmět, který padák otevřel, asi ve výšce 1 600 metrů. Jak sám letec uvádí, měl ještě při dopadu na nějakou šikmou zasněženou stráň zajištěn padák (tedy šňůrku odjišťující padák). Dopadl u lesa nad Chocenicemi s poraněnou nohou. Odtud byl převezen na saních do Chocenic, kde ho chtěli místní ukrýt. Bohužel Němci vyhlásili okamžitě velké pátrání a Nouryho pak odvezli do Blovic (nejdříve na ošetření a pak k výslechu). Válku přežil v jednom ze zajateckých táborů pro spojenecké letce v Německu.
V roce 2004 vyšla pěkná kniha, která mapuje sestřelení amerických bombardérů u Horšovského Týna, Dubče a Lhenic v únoru 1944.
Kniha se jmenuje OPRACE ARGUMENT, autorů K. Fouda, J. Koloucha, V. Krátkého a J. Vladaře.(vřele doporučujeme).
Trosky vykopaného letounu, dokumenty a fotografie jsou nyní k videní na stálé výstavě v Nepomuckém muzeu.


Americký státní příslušník Raymond A. Noury, nar. 1924 v New York City je jediný, který přežil sestřel tohoto bombardéru B-24J Liberator.

AKCE !!! MOTO-SRAZ Husitské jízdy 2011

17. května 2011 v 15:15 | Zdeněk
Pomník hejtmana Prokopa Holého - Český Brod
Moto-sraz Husitské jízdy se koná v sobotu 28.května 2011 !!!!
Sraz motorek bude dopoledne v Kerském lese v obci Hraďištko za Sadskou u Jiřího hospody na návsi.
Od této hospůdky se pojede v 10hod směrem do Českého Brodu na náměstí, kde se naberou další kámoši motorkáři a příznivci..
Zde se setkáme na náměstí husitského kazatele
Jana Husa v Českém Brodě dopoledne v 11.30 hod u pomníku hejtmana Prokopa Holého.
Odjezd motorek z náměstí na vyjížďku cca ve 12hod směrem na Sázavu.
Vyjížďka motorek se zakončí ve 13.45hod na Lipanské hoře u husitského památníku, kde
bude od 14 hod uskutečněna husitská bitva.Vstupné na bitvu 70,-Kč.Po shlédnutí bitky rytířů a husitů po 15.30hod
bude odjezd motorek do hostince husitů v Hraďištku v Kerském lese u Sadské.Zde bude opékačka prasete, hudba,soutěže a od 18hod živá rocková hudba skupiny REBEL.Akce bude na zahradě hostince.V případě špatného počasí je součásti hostince velký sál.Možnost přespání v suchu na sále.Spacáky sebou.Vstupné pro motorkáře 50,-Kč.Pivo za 21,-Kč.Budeme se těšit na hojnou účast a pokec u piva.
POZVÁNKA NA MOTO-SRAZ HUSITŮ 2011
Památník bitvy u Lipan

Současné špinění a překrucování odkazu husitství

2. června 2010 v 11:48 | Zdeněk + Petr
PŘIPRAVUJE SE !

...........většina současné české ovčí spotřební společnosti dva v jednom zapomíná na svou historii, na své osobnosti(Hus,Žižka,Komenský atd) a na období husitské revoluce, která nemá konkurenci v historii Evropy.........,kdy se neskutečně těžce zkoušený lid pod vládou nestoudné církve a nenažraných po vládě prahnoucích šlechticů za vlády slabého krále Václava IV plazil na dně sociální žumpy bez šance na zlepšení kvality života se postavil na odpor proti těmto zkaženým prolhaným nenažrancům s holýma rukama, holema, kosama a cepama!!!! Jednalo se o velkou odvahu těchto lidí !!!
Přirovnání pro představu převedeno do dnešní doby asi jako, když se na Vítkově v dnešní době opevní skupina myslivců s brokovnicema a proti nim se rozjede několik vojenských útvarů s tanky T-72.
Odvaha postavit se tváří v tvář perfektně vycvičené mega armádě železných rytířů, železné jízdy ve středověku s cepama a kosama byla skoro dobrovolná kolektivní sebevražda!!! A přesto se jim tento lid postavil s vědomím toho, že mohou všichni zahynout pod kopyty této mega železné armády středověku sponzorovanou papežem !!!
Proč to udělal asi ten hloupý lid?Jen tak? Jen tak z hecu a z dlohé chvíle?Udělal to, protože už neměl absolutně jiné východisko z nuzného života, který mu církev a šlechta dávala za vlády Václava IV. Vládnoucí třída se k lidu chovala hůře jak k prasatům.Nelze však porovnávat s obdobím vlády otce vlasti Karlem IV pod, kterým zěme rozkvetla jak nikdy před tím !!

A dnes:
Naopak se někteří lidé a instituce a katolická církev snaží pošpinit a překroutit toto období k obrazu svému.Pomalu a systematicky se snaží nenápadnou cestou polopravd, dezinformací a překrucováním ukázat lidem a vštípit do paměti, že HUSITSTVÍ = banda lapků, pobudů a hloupých pomatenců nebo dokonce komoušů s AK-47.Zatím se jim toto dílo daří v dnešní ovčí společnosti šířit a podsouvat.Lidé tomu totiž nevědomky nevěnují pozornost.....,protože řeší daleko důležitější věci v nákupním centru.Protože tam je prý vše skoro zadarmóóóóó a potřebuji to nutně k životu.To do nás v dnešní době hustí cíleně z každé reklamy v Tv, rádiu a časopisu.Nenápadně se v naší republice likvidují muzejní husitské expozice a výstavy atd.Ještě, že se husitství zastal např. náš první presiden T.G.Masaryk nebo naše vojenské legie za 1.sv.války, obec sokolská atd.Od současného politika posledních 20 let nebo ve školách se husitství nedočká zastání.Naopak se jedná o nevhodné téma.Není to jak se říká......,, in.Je to spíše .....out.Je to bolševické téma nebo tak něco je neustále slyšet.Zavání to něčím rudým a levičáckým se nám snaží podsunout.Další cenzura jako za komančů.Ale, že téma husitství mělo velký zvuk,popularitu za naší první republiky a v 18století.....to nikdo neříká!To se mlčí.Proč to připomínat viďte?Ve školách se toto téma raději přeskakuje(nebo jen okrajově rozebírá s odvážným učitelem) a nevěnuje se mu pozornost.Katolická církev má dnes obrovský vliv ve státě i na hradě u presidenta....takže se jim daří husitství úspěšně degradovat do zapomnění české historie.
Projevy této taktiky-špinění-dezinformace lze denně sledovat ve sdělovacích prostředcích.
TAKTIKA Římsko katolické církve (dále jen ŘKC) a jejich přivrženců:

Aby ŘKC mohla úspěšně rozvíjet a uplatňovat svoji ideologii do budoucnosti a dosahovat svých cílů, potřebuje oporu v příznivém obrazu ŘKC v historii. K tomu je třeba historii "očistit" od takových událostí, údobí a osob, které ŘKC zkompromitovaly a přetvořit je ve prospěch ŘKC.
Poněvadž učení ŘKC dovoluje používat všech prostředků, pokud slouží jejímu prospěchu, probíhá záměrné účelové překrucování dějin bezproblémově.
Široké spektrum pracovníků z různých oborů se podílí na zkreslování historie v publikacích, které neodpovídají historickým a vědeckým podkladům, a tak je znevažují a znehodnocují.
Podle literatury se této taktiky používá v největším rozsahu bezprostředně před tím, když usiluje ŘKC uchopit moc a proto potřebuje deformacemi přizpůsobit historii svým cílům.

A). Zahlazování veškerých stop o české reformaci a husitství
- Stálá výstava o husitství s kresbami Mikoláše Alše na Bílé hoře v pavilonu Hvězda byla zlikvidována pod záminkou rekonstrukce, aby se tam za čas, až národ zapomene, mohly konat příležitostné výstavy různého druhu, což lze snadno ověřit.
- Stopy po bojovnících na Bílé hoře zahlazeny. Jejich ostatky byly vyzvednuty z Městského muzea v Praze a kardinálem M.Vlkem pohřbeny na podzim r.1999 na místě pro český národ potupném, tj. v prostorách kostela P. Marie Vítězné, patronky vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře. Tento akt zhodnotil kardinál Vlk jako projev "smíření"!
- Zatajení pravdivého ideologického výkladu o tzv. mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který je symbolem nesvobody, ztráty lidských práv a nejkrutějšího krveprolití v českých zemích. O jeho znovupostavení houževnatě usiluje Společnost pro obnovu mariánského sloupu.
- Deformace historie v učebnicích dějepisu na středních školách (například České a čsl. Dějiny, I, Praha 1991, Dějiny zemí koruny české, I, II, Praha 1992). Informace jsou uváděny jednostranně, neobjektivně, dochází ke zkreslení českých dějin. Je tam řada nepřesností, polopravd a nepravd, nekonkrétních formulací, zamlžování a zamlčování skutečností apod
.
B). Likvidace postavy Mistra Jana Husa a husitství v pravé podobě.
Husovská komise (Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa) se snažila zlikvidovat osobnost M. J. Husa v jeho pravé podobě a vytvořit přehradu mezi Husem a husity. Na základě tohoto přehodnocení je Hus uznáván vedením ŘKC jako čestný člověk, i když poněkud pomýlený. Husité však prý byli fanatici a kořistníci, kteří jeho odkazu zneužili. Hus se má stát pojítkem mezi českým národem a ŘKC a husitství se má národu zošklivit, ačkoliv husitství je ve skutečnosti přímým pokračováním Husova zápasu. Tak bude už dnes husitství v historické paměti zlikvidováno, jestliže se proti tomu nepodniknou co nejdříve účinná opatření.
C). Zamlžování skutečné podoby pobělohorské rekatolizace
Rekatolizační komise (Komise pro studium rekatolizace c Českých zemích v 16.-18. století) má prokázat, že pobělohorská římská rekatolizace (jedno z nejhorších a nejdelších období teroru a totality, spojené s krveproléváním v našich dějinách) nebyla tak zlá a že ji historie zveličila nepravdivě.
SOUHRN POSTUPU LIKVIDAČNÍ TAKTIKY HISTORICKÉHO POVĚDOMÍ:
Zkreslování historické pravdy se provádí většinou tak, že:
- Zrelativizuje se dobré a zlé, správné a nesprávné
- Potom se začne tvrdit, že to zlé nebylo až tak zlé
- Ba naopak, že to bylo dobré…
Po tomto zamlžení je možné zkreslenou historii vydávat za historickou pravdu a likvidovat tak postupně skutečná historická fakta a povědomí, nezbytné pro uvědomělou existenci národa a státu.
D. Tendenční učebnice dějepisu
Učebnice dějepisu a jiné historické publikace se po r. 1989 urychleně vydaly pro všechny typy škol. Historie českého národa je v nich většinou silně zkreslena, deformována, protože byla pojata z hlediska ŘKC a neposkytuje tudíž objektivní pohled na dějiny naší země. Česká křesťanská akademie (v podstatě římskokatolická) ovlivňuje výuku na státních školách tím, že pořádá oficiální školení dějepisu a občanské výchovy pro učitele základních a středních škol.
E). Příklad deformací v armádě
Po pádu komunismu prodělala naše armáda řadu reforem koncepčních, technicko-organizačních a personálních. Nutná je ovšem především duchoví reforma armády, téměř půl století odchované v komunistickém duchu.
Armáda jako výraz identity každého svobodného státu má být nositelem a strážcem jeho národních a státních tradic. Máme nač navazovat: tradice husitská, čsl. legií, zahraniční armády ve
2. světové válce a zejména prvního čsl. státu - tradice masarykovská.

V současnosti armáda v této oblasti tápá a nedbá, že vojenské tradice, vycházející z významných údobí vlastní historie, upevňují morálku armády, podporují národní a státní hrdost a pěstují kladný vztah občana k vlasti a státu.
Deformace v armádě ČR (AČR) se projevují například v těchto bodech:
- úplné pomíjení masarykovských legionářských tradic
- husitská tradice z AČR je zcela pomíjena, například s obtížemi bylo prosazeno, aby husitský chorál byl nadále používán
- den samostatnosti 28. říjen není v AČR slaven, což nepřispívá k významu tohoto dne v naší společnosti, aj.

P.S:
Neb stále platí řečené:
Systém dokáže přežít své hlupáky a dokonce i ty ambiciózní. Ale nemá obranu proti vnitřní zradě(naši čeští humání politici, naše ŘKC). Nepřítel (různí tuneláři,kmotři atd.) před bránami je méně nebezpečný, neboť o něm víme a své úmysly neskrývá. Zrádce na druhé straně žije volně mezi námi, jeho lstivá, úlisná slova vanou všemi uličkami a proniknou až k těm, kteří vládnou, jenže zrádce nezní jako zrádce. Hovoří jazykem svých obětí, nosí jejich tvář a používá jejich argumenty. Hraje na nízkost svých bližních, kterou mají hluboko v duši všichni. Napadne samotné srdce systému a postihne jej hnilobou. Pracuje v tajnosti a neviděn, nakazí politiky způsobem, kterému nedokáží vzdorovat. Vražda nahání méně hrůzy než zrada (na českém lidu-populaci). Pozor, pozor, pozor...
Již dávno řekl:
Marcus Tullius Cicero 42 př.n.l.

Husitské moto-třináctero (XIII)

12. února 2010 v 15:27 | Zdeněk
1) Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme
2) Motorkář je jako rytíř. Umírá v sedle.
3) Lepší ztratit vteřinu v životě, než-li život ve vteřině.
4) Jezdi jen tak rychle, jak stíhá tvůj anděl strážný lítat
5) Ti nejrychlejší umírají mladí
6) Mít přednost nestačí.
7) Studená guma = studenej motorkář
8) Když jezdíš, nechlastej
9) Co neubrzdíš, to neukecáš a bolí to
10) Pamatuj na smrt
11) Pomáhej a chraň slabší
12) Ženská a mašina se nepujčují
13) Motorkář není nikdy na hlavní

Ktož jsú boží bojovníci
Text chorálu:

Ktož jsú boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci
a úfajte v něho,
že konečně vždycky s ním svítězíte.

Kristusť vám za škody stojí,
stokrát viec slibuje,
pakli kto proň život složí,
věčný mieti bude;
blaze každému, ktož na pravdě sende.

Tenť pán velíť se nebáti
záhubcí tělesných,
velíť i život složiti
pro lásku svých bližních.

Protož střelci, kopiníci
řádu rytieřského,
sudličníci a cepníci
lidu rozličného,
pomnětež všichni na pána štědrého!

Nepřátel se nelekajte,
na množstvie nehleďte,
pána svého v srdci mějte,
proň a s ním bojujte
a před nepřátely neutiekajte!

Dávno Čechové řiekali
a příslovie měli,
že podlé dobrého pána
dobrá jiezda bývá.

Vy pakosti a drabanti,
na duše pomněte,
pro lakomstvie a lúpeže
životóv netraťte
a na kořistech se nezastavujte!

Heslo všichni pamatujte,
kteréž vám vydáno,
svých hauptmanóv pozorujte,
retuj druh druhého,
hlediž a drž se každý šiku svého!

A s tiem vesele křikněte
řkúc: Na ně, hr na ně!
Bran svú rukama chutnajte,
bóh pán náš, křikněte!

O té slavné bitvě u Sudoměře

8. července 2009 v 15:22 | Husitství
Člověk neznalý věci by se mohl snadno vyděsit. Jde jihočeskou krajinou, poklidnou, kolem se to leskne hladinami rybníků, a najednou socha. Kamenná, vysoká, mohutná. Spravedlivá jak komtur z Dona Juana.
"V těchto místech u Škaredého rybníka nedaleko Sudoměře dne 25. března L. P. 1420 slavně zvítězil, táhna od Plzně na Tábor, Jan Žižka z Trocnova nad přesilou královských, kteří v počtu dvou tisíc dobře jízdných a oděných 'železných pánů' od Písku i Strakonic přitrhli a myslili, že malé vojsko husitské, mající nejvýše čtyři sta lidu i s ženami a práčaty, vozů bojovných dvanáct a koňů jízdných devět, na koňská kopyta rozeberou. Odtáhli však s velikou hanbou a škodou, poraženi byvše důmyslem Žižkovým a nadšením jeho 'božích bojovníků'." Tak je tu na pomníku psáno. Počítáme-li dobře, husité tu stáli proti pětinásobné, dobře vybavené přesile.

Střetnutí u Sudoměře bylo tehdy Žižkovou první velkou bitvou. Mířil od Plzně k Sezimově Ústí, v patách západočeské rytíře a strakonické johanity. Pronásledovatelé zřejmě mohli po cestě na houf božích bojovníků zaútočit už mnohem dřív, ale čekali na posilu královského oddílu, který se blížil od severu. Žižka chvátal uniknout, jenže těžké válečné vozy, s nimiž se přesunovali, ho zdržovaly. Právě někde tady pochopil, že střetu neunikne.
Udělal to nejchytřejší, i když šílené. Připravil se na bitvu. Obhlédl terén a zvolil místo mezi dvěma rybníky, Markovcem a Škaredým. Úzkou hráz, zezadu jištěnou bažinou. Na hrázi pak sešikoval vozovou hradbu. Pravda, bylo to místo riskantní, pokud by se útočníkům podařilo hradbu protrhnout, husité přes bažiny neměli kam ustoupit. Ale Žižka s prohrou nepočítal.
Zároveň to totiž bylo řešení strategicky důmyslné. Jízda železných pánů, vedená Bohuslavem ze Švamberka, k vozům mohla jen přes hráz, jakousi zúženou nálevkou, a tím se proti Žižkovým bojovníkům dostali do osudové nevýhody. Ačkoli původně "ve mnohé hlasy lidé mluvili, řkouce, že by jich ničím nebili, jedno koňmi tlačili, tehdy je na koňská kopyta rozeberou", opak se stal pravdou. Ty, kteří k hradbě dorazili, dobře krytí husité bili hlava nehlava, a kdo nezahynul jejich zbraní, toho dorazil nápor další jízdy, která se přes padlé chtivě valila kupředu. Část pánů se sice pokusila zaútočit z boku přes vypuštěný rybník Škaredý, ale dno, rozmáčené jarním táním, jim připravilo past. Plechoví těžkooděnci padali z koní, váleli se v bahně, nabízeli se jako snadný terč.
Traduje se, že Žižka tehdy před bitvou poručil husitským ženám, aby po dně rybníka rozprostřely svoje plachetky, do kterých se pak koně zamotávali a ozbrojenci se zapichovali ostruhami. Historikové to považují za legendu, jenže už pamětník husitských časů, Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., šířil historku o ženských šatech metaných koním nepřátel v cestu.
Ostatně, což Žižka nevynikal důmyslem, který mu vyhrál mnohou, předem zdánlivě ztracenou bitvu? Odpověď na otázku, kde se v něm ty schopnosti vzaly, můžeme směle hledat v jeho minulosti. Než se vydal na cestu husitského vojevůdce, úspěšně se živil jako lapka. Vyrůstal a hospodařil na jihočeském Trocnově a když (patrně kvůli rozpínavým Rožmberkům) o stateček přišel, připojil se k tlupě jistého lupiče Matěje. Společnou rukou tehdy pár let řádili na rožmberských majetcích, a pro budoucího válečníka to zřejmě byla dobrá škola. Koneckonců, i historik Josef Pekař připouští: "Žižka, jenž měl za sebou několik let zbojnického života, a to s pomocníky vyšlými z nejnižších vrstev společnosti, mohl vycvičiti se v umění lstivých úkladů všeho druhu..."
Krutý boj na hrázi mezi Markovcem a Škaredým trval až do soumraku, pak zdecimované královské oddíly spolu s johanitskými kolegy a plzeňskými pány odtáhly. Žižka až do rána chodil bojištěm, počítal mrtvé, kdoví, co se mu honilo hlavou. Fakt je, že to vítězství pro něj bylo zásadní, tehdy se stal tím, zač ho dějiny dodnes považují: mimořádně vynalézavým vojevůdcem.
Přesně o čtyři sta let později tu byla podle návrhu Emanuela Kodeta postavena patnáctimetrová kamenná socha. Při vší mohutnosti trochu přízračná.

Bitva na Vítkově 14.července 1420

21. srpna 2008 v 16:02
BITVA NA VÍTKOVĚ 14. ČERVENCE 1420
NA JEDNOM Z VRCHŮ, KTERÝ SE ZVEDÁ NAD PRAHOU,MĚLY V ROCE 1420 UŽ NAVŽDYCKY SKONČIT NÁPADY HUSITŮ NA OPRAVOVÁNÍ CÍRKVE. JMÉNO VRCHU PŘIPADALO VOJEVŮDCŮM KŘIŽÁCKÉ VÝPRAVY PRO TAKOVÝ ÚČEL JAKO STVOŘENÉ. ŘÍKALO SE MU:ŠIBENIČNÍ VRCH.
Obklíčili Prahu.Past na husity se uzavřela. Dne 14. července 1420 měla už jen jedinou skulinu. Špitálské pole - tam , kde je v Praze dnes Karlín - Šibeniční vrch nad ním.
Na vrcholu kopce nechal táborský hejtman Jan Žižka postavit dva sruby obehnané mělkým příkopem a valem. Ve chvíli, kdy křižáci zaútočili, bylo v té halabala vybudované pevnosti prý jen dvacet šest mužů, dvě ženy a jedna dívka.Proti nim se rozjeli po hřebeni Šibeničního vrchu němečtí rytíři.
Jenže sruby byly na kopci a křižáci se k nim dostávali postupně, jeden za druhým, a dostávali tam postupně to, o co si koledovali. Takhle si válčení s husity nepředstavovali.Začali padat z koní.Jeden po druhém. Když ti, kteří se na koních udrželi, chtěli ustoupit, neměli kam.Za nimi byla hradba rytířů, kterým ještě nedošlo, že by měli taky rychle ustoupit.Potom se objevila husitská posila a.. bylo po bitvě.
Rytíři padali ze skal a ti, kteří jen utíkali, zakopávali jeden o druhého a utíkali dál v divokém zmatku.
UŽ NE ŠIBENIČNÍ VRCH
Na památku prvního vítězství nad křižáky hledali Pražané nové jméno pro Šibeniční vrch.Někteří navrhovali "Kalich" - symbol husitské víry,ale víc bylo těch, kteří začali říkat bojišti "Žižkov". Dodnes se tak jmenuje pražská čtvrt, nad kterou se zvedá velká socha velkého husitského vojevů
Bitva na Vítkově (14. 7. 1420)
Nejpozději do 10. února 1420 král Zikmund na tajných poradách s papežským nunciem Ferdinandem a s prominenty vratislavského říšského sněmu dospěl k závěru o nezbytnosti velkého vojenského tažení pod znamením kříže. 1. března 1420 papež Martin V. vyhlásil na žádost Zikmunda bulou Omnium plasmatoris domini křížovou výpravu proti všemu viklefskému a husitskému kacířství, kterou 17. března slavnostně ve Vratislavi vyhlásil nuncius Ferdinand. Zprávy z Vratislavi způsobily v dusném ovzduší Prahy jako první úder blesku. Zámožní němečtí a katoličtí měšťané se souhlasem konšelů stěhovali své rodiny a cennosti na oba hrady a na některé bezpečnější tvrze v okolí, čímž zbavili Prahu vnitřního nepřítele. Byla vyhlášena pracovní povinnost a počaly se hloubit příkopy na obranu Nového Města proti Vyšehradu. Bojového ducha posílil příjezd Čeňka z Vartenberka, který se 17. dubna lstí zmocnil Pražského hradu, odkud vyhnal katolické preláty i uprchlíky.
Koncem dubna postoupila koncentrace křižáckých sborů ve slezské Svídnici natolik, že se Zikmund odhodlal překročit v jejich čele české hranice. Již 3. května před ním bez boje kapituloval Hradec Králové, oslabený o rozhodné husity Ambrožovy strany. Zradou Čeňka z Vartenberka byl 7. května českými a německými žoldnéři obsazen Pražský hrad. Na základě souhlasu pražských hejtmanů byla v květnu vypálena Malá Strana, aby královští nenalezli v podhradí nic ke své potřebě. Depresivní náladu v hlavním městě prohloubilo vypovězení války Praze 364 pány, rytíři a městskými obcemi. Podmínky kapitulace, které následně vyslechla pražská delegace při setkání se Zikmundem v Kutné Hoře, byly pro Prahu nepřijatelné a tak bylo rozhodnuto postavit se Zikmundovi na odpor se zbraní v ruce a povolat na pomoc venkovské tábory.
Výzva Prahy k táborům došla nejdříve 17. května ráno a již druhého dne vyrazili na cestu. První střetnutí s nepřítelem je čekalo před Benešovem, kde jim čtyři sta jezdců spolu s pěším vojskem Petra ze Šternberka chtělo znemožnit vstup do města. Táboři obchvatným manévrem protivníka přelstili. Mezitím jim z Prahy a Kutné Hory táhly v ústery silné královské a křižácké oddíly. Jakmile se táborští hejtmané v ležení u Poříčí nad Sázavou dozvěděli o pohybu nepřátelských vojsk, vydali rozkaz k dalšímu pochodu, aby ještě za soumraku výprava zaujala výhodnější postavení pod záštitou osvědčené již vozové hradby. Bez ohledu na večerní šero se strhla tvrdá srážka. Hromadná výprava táborů sotva mohla mít více než tři tisíce hlav včetně žen a dětí. Bylo-li jezdců s čeveným křížem o dva tisíce více, šlo i tak o mimořádnou koncentraci bojových sil. Navzdory tomu táboři znovu "jako obři" zahnali nepřítele na útěk. Takticko-operační zvládnutí přesunu i obranné bitvy nasvědčují, že vrchní velení připadlo Janu Žižkovi. Na zbývajícím úseku cesty táboři nenarazili na žádné překážky, takže již 20. května dorazili do Prahy. V dalších dnech husitské vojsko posílili oddíly z Žatecka, Lounska a Slánska.
Oslabené posádky měly vliv na pádu Slaného. Neslavně dopadly i Louny, kde se uherská jízda podílela na násilnostech vůči lounským ženám. 12. června Zikmund vyrazil od Zbraslavi k Břevnovu kam přenesl hlavní ležení a odkud v podvečer předstíraným útočným přesunem odlákal od Hradu husitské oddíly. Zatímco Pražané se spojenci vytáhli k vstříc rozhodující bitvě, Zikmund přikázal dopravit otevřeným průchodem do Hradu všechen potřebný proviant a odvést odtud velký počet koní, pro něž se nedostávala píce. Mezitím Oldřich z Rožmberka nabídl Zikmundovi své služby a počal s pomocí rakouských žoldnéřů obléhat oslabenou pevnost Tábor. Jakmile se táborská obec v Praze dozvěděla o nebezpečí hrozícím její mateřské pevnosti, vyrazila ještě v noci 25. června husitská jízda (zhruba 350) pod velením Mikuláše z Husi na jih. Po příchodu pěších posil a dohodě s bratry uvnitř pevnosti, Mikuláš za časného rána 30. června napadl a rozmetal rožmberské ležení. Moment překvapení sehrál značnou roli, nicméně vítězství táborů nad silnějším protivníkem bylo husity přijato jako důkaz boží pomoci.
Koncem června shromážděné oddíly křižácké armády postupně zaujímaly výchozí postavení k útoku v několika velkých leženích v linii od Pražského hradu až po dnešní Strossmayerovo náměstí, kde stávala vesnice Bubny. Mnohonárodnostní složení křižáckých vojsk uvádělo v údiv všechny soudobé pozorovatele právě tak jako jejich početnost. Největší intervenční armáda, jaká se až do té doby v Čechách soustředila, čítala zhruba třicet tisíc osob. Naproti tomu Prahu hájilo na devět tisíc mužů ve zbrani, což mluvilo jednoznačně ve prospěch nepřítele. Nicméně pražská města byla dostatečně předzásobena a mohla tak obstát v dlouhodobém obležení, jež by naopak křižáckým vojskům způsobilo obrovské zásobovací potíže. Z celkového rozložení křižácké armády bylo od počátku zřejmé, že pro její přímý útok se vzhledem k přirozené překážce vltavského záhybu nabízelo jako nejpříhodnější nástupiště tzv. Špitálské pole v oblasti dnešního Karlína. Díky Janu Žižkovi byly v předstihu dokončeny dva sruby a jiná opevnění na hoře Vítkově, jež tak chránila otevřený bok a současně zajišťovala jedinou volnou zásobovací trasu s venkovem.
K první větší bojové srážce došlo 13. července, kdy část křižácké jízdy přebrodila Vltavu a rozvinula se k předstíranému či k cvičnému útoku na Špitálském poli. Obránci vyrazili okamžitě z hradeb, projevili však více zmužilosti než organizované kázně, takže v chaoticky vedeném boji utrpěli citelné ztráty. Jízda se spořádaně stáhla a připravovala se k další operaci, kterou měla být smetena z cesty překážka v podobě vítkovské pevnůstky. Druhého dne kolem čtvrté hodiny odpolední křižácká jízda zopakovala předchozí manévr, aby odpoutala pozornost od hlavního směru útoku. Nepatrná hrstka obránců v čele s Žižkou (mluví se o šestadvaceti mužích a třech ženách) statečně čelila vojsku míšeňského markraběte Bedřicha, které posílil jistý počet Rakušanů. V kritické chvíli, kdy již útočníci pronikali do srubu, přivedl kněz se svátostí v ruce Žižkovi na pomoc zástup selských cepníků a zhruba padesáti střelců. Mohutný bojový pokřik znásobil sílu protiúderu. Křižáci začali zmateně ustupovat a zanedlouho nato strhli k panickému úprku i zadní řady, které se chystaly zasáhnout do boje. Během jedné hodiny, jak se později ukázalo, bylo rozhodnuto o výsledku celého tažení. Praha očekávala generální útok, k němuž však již nedošlo. Devatenáctého července vypukl v křižáckém ležení požár, jemuž padla za obět část stanů i zásob. Zahraniční křižáci si svou zlost vybíjeli v zázemí Prahy, kde vypalovali vesnice a nemilosrdně vraždili pochytané kališníky včetně žen a dětí.
 
 

Reklama