Únor 2013

Špinění husitství

25. února 2013 v 10:38 | J.Kristek |  Husitství
Husitské "barbarství" ???

Když v březnu roku 1420 vyhlásil papež Martin V. (1417-1431) první protičeské křižácké vyhlazovací tažení a Zikmund vtrhl se stotisícovým vojskem do země a vyvražďoval obyvatelstvo, nikdo tehdy nepochyboval o tom, že mají v plánu vyvraždit všechny Čechy. (Zikmundovi teroristé však na různých místech vyvražďovali obyvatelstvo již od počátku roku 1420.)
Nejen tato první, ale všechny protičeské křižácké výpravy byly vedeny čistě vyvražďovacím způsobem - snahou vyvraždit co nejvíc českého obyvatelstva, bez ohledu na to, jestli jde o husity nebo "katolíky". Při poslední výpravě, která skončila u Domažlic neslavným útěkem, kdy papežský legát Cesarini uprchl v přestrojení a na bojišti nechal své šaty - nebo, jak říká Karel Havlíček Borovský, "své spodky" - tak tedy křižáci paradoxně vyvražďovali převážně obyvatelstvo plzeňského "katolického" landfrídu, který už byl léta v otevřeném boji proti husitům.
Samozřejmě, že po celou dobu probíhala naopak zuřivá protihusitská propaganda, sestávající z výmyslů o tom, jak husité pijí lidskou krev, "dělají masové hroby", a tak dále. Rozdíl byl pouze ten, že jelikož tehdy ještě neexistovaly sdělovací prostředky, propaganda byla vedena z kazatelen kostelů "katolického" kultu.
Propaganda byla zpočátku účinná, a římské církvi se podařilo západoevropské obyvatelstvo úspěšně zmanipulovat. K účinnosti propagandy jistě přispěla i skutečnost, že západní Evropa neměla kontakty s pravoslavnými oblastmi, a tak bylo možné tamnímu obyvatelstvu o z pravoslaví vycházejícím husitství namluvit v podstatě cokoliv. Výjimkou byly Benátky, kterým i husité roku 1420 nabídli spojenectví proti společnému nepříteli - Zikmundovi. Benátčané však tehdy podcenili sílu husitů a spojenectví s nimi z "praktických" důvodů odmítli. Také Polsko tehdy nepodlehlo propagandě, nenechalo se přimět papežskými rozkazy k pronásledování husitů, a po celou dobu stálo víceméně na české straně.
...Jestli se římská církev obtěžovala zmanipulovat Janu z Arku (pannu Orleánskou) k napsání (respektive k nadiktování, neboť byla negramotná), výhrůžek husitům, nebo jestli neztráceli čas a dopis zfalšovali, není dosud jasné.

V důsledku této propagandy, která, jak se zdá, pokračuje ve stále větší intenzitě, panují dosud velmi zkreslené představy ohledně údajného husitského loupení a ničení památek. Přehlíží se, že Zikmund vyloupil, co mohl (například zlato ze svatovítského chrámu, zejména z hrobky sv. Václava, jehož ostatky, jak se někdy píše, vysypal ze zlaté rakve, kterou ukradl, samozřejmě ukradl také královský poklad), a i památek zničil daleko víc než husité. Tam, kam se Zikmund dostal dřív než husité, pak již nebylo co loupit, a husité ani neměli co ničit, i kdyby sebevíc chtěli. Husité tedy naopak křižákům úspěšně bránili v ničení na ostatním českém území. A husité se navíc i v "ničení" řídili ryze praktickými, obrannými potřebami. Pokud zničili nějaké kláštery, je dobré vědět, že ty v té době sloužily jako arsenály, dílny na výrobu zbraní protivníka. A pokud bořili nějaké stavby ze strategických důvodů, zbořili vždy jen tolik, kolik bylo nezbytně zapotřebí - ani o cihlu navíc. ...Jak víme, oni Češi nikdy nebyli přehnaně pracovití.
Velmi hrubou chybou je, že se na husitství často hledají nepodstatné nedostatky, a není vůle vidět věc v kontextu - přehlíží se skutečnost, že v tehdejší době jedinou další alternativou k zorganizování obrany proti vyvražďovacím křižáckým tažením bylo úplné vyvraždění českého národa, po vzoru dřívějšího vyvraždění albigenských.
Od roku 1427 se husité nebránili jen pasivně, ale naopak podnikali smělé zahraniční výpravy, známé "spanilé jízdy", které husité sami nazývali rejsy. Tyto akce bylo zřejmě možné podnikat hlavně díky tomu, že byla v Praze toho roku odstavena "strana mírného pokroku v mezích zákona", což umožnilo spolupráci pražanů se sirotky a tábory.
Jedním z důvodů těchto zahraničních výprav bylo embargo, hospodářská blokáda, kterou podněcovala církev. Husité si tímto způsobem opatřovali zásoby, sůl a koření - jakožto konzervační látky, železo, olovo, střelný prach. V Rakousku si také brali víno. Zároveň cestou šířili své myšlenky a svou pravoslavnou víru. (Své myšlenky šířili husité i formou manifestů, které posílali například do Francie, Anglie a Španělska.)
Tyto jízdy jsou dosud předmětem pomluv proti husitům, řečí o husitském plenění a rabování. Vzhledem k tomu, že husité tyto jízdy podnikali do zemí, které proti nim byly ve válečném stavu, počínali si až neskutečně ohleduplně. Navíc je třeba dodat, že většina těchto cest nemířila do zahraničí, ale do vedlejších zemí Koruny české, a souvisely tedy s obranou území státu.
A právě touto svou ohleduplností nakonec husité, přes veškerou propagandu "katolické" církve, získávali v okolních zemích sympatie. V Německu začala některá města navazovat s husity styky, a po jejich příkladu vyháněli arcibiskupy a biskupy. Začali povstávat i sedláci. Zorganizovat další křižáckou výpravu již nebylo za dané situace možné. Na basilejském koncilu, který probíhal od roku 1431, nakonec i představitelé římského kultu dospěli k názoru, že budou muset s husity jednat. I když samozřejmě v duchu zásady, kterou měli později ve velké oblibě nacisté (ti si pro ni i vymysleli název nordická lest), že strana, která není v právu, nemusí dodržovat dohody a sliby vůči straně, která v právu je.

Je sice pravda, že v husitských dobách u nás nekvetly druhy umění související s kostelní výzdobou, přesto však byli husité podstatně vzdělanější a kulturnější než lidé v západní Evropě.
Ani tak nejde o známý výrok zuřivého nepřítele husitů Aenease Piccolominiho, ve kterém připouští, že prostá husitská žena je daleko vzdělanější než italský biskup. To zase až tak moc velká poklona nebyla. Připomeňme si, že snahy Klementa VI. o založení papežské knihovny v Avignonu se zřejmě u jeho nástupců nesetkaly s pochopením, a tak byla vatikánská knihovna založena až za papeže Mikuláše V. (1447-1455), tedy až v době zničení Byzantské říše, kdy z jejích trosek proudily do Evropy knihy ve větší míře.
Jednu věc totiž měli husité s barbary společnou. Kdysi to byli barbaři - Kelti, kdo vynalezl mýdlo, které civilizovaný Řím neznal. Římané se oproti tomu natírali vonnými oleji, aby nebylo vidět, jestli jsou mastní od potu, nebo jestli je to schválně. Na vyprání umaštěných oděvů pak Římané používali moč, na zakrytí pachu moči ještě více vonných olejů - a tak vznikl jakýsi "začuraný kruh"... A nyní to bylo v barbarské husitské Praze, kde byla vybudována přímo v době protičeských křižáckých válek, roku 1430, staroměstská vodárna a položena vodovodní síť - dříve než ve velkých městech v civilizované západní Evropě.
...Také činnost pražské university byla obnovena v roce 1429, mezi bitvou u Tachova a bitvou u Domažlic...


Husitské "bludy"

Za jeden zdroj českého reformního hnutí se považují různá náboženská hnutí či "lidová kacířství", jak jsou nazývána. Byli to zejména valdenští, begardi a albigenští - kataři. Za druhý zdroj se považuje "učené kacířství", které bylo v pozdější fázi inspirováno zejména spisy anglického kazatele, oxfordského profesora Johna Wycliffa (* asi 1320 ve Wycliffu, + 1384). Toto obvyklé rozdělení je do značné míry umělé, neboť vůdci "lidových" náboženských hnutí také nebývali zcela nevzdělaní.
Každopádně však byly v Čechách předpoklady pro uchycení "učeného kacířství" lepší než kdekoliv jinde. V Čechách totiž ve 14. století došlo, kromě založení university, ke všeobecnému rozmachu vzdělanosti vůbec. Starší farní školy navíc po celé 14. století přecházejí z církevní správy pod správu městské rady - vznikají "městské školy". V pražských městech bylo ve druhé polovině 14. století 25 škol, zatímco Vídeň a Norimberk měly ještě na počátku 15. století po 4 školách a Krakov měl 5 škol.
Samozřejmě ale ani "učené kacířství" nevzniklo jen tak ze vzduchu. Je zajímavé, jak se nám v době, kdy je každý filozof rozpitván větu po větě, a o každé se tvrdí, odkud ji přejal, jako kdyby snad nebyl schopen samostatně vytvořit ani jedinou holou větu, na druhou stranu v učebnicích snaží vnutit představu, že John Wycliff si všechno vymyslel sám, bez jakýchkoliv pramenů. Přitom je velmi dobře známo, že Wycliff pravoslaví znal, s úctou se o něm vyjadřoval, a vycházel z něj. Také Jan Hus a ostatní čeští stoupenci reformních snah pravoslaví znali - a nejen z Wycliffových spisů. Dokonce ani ne jen z knih "psaných ruským písmem" (kyrilicí), které v Čechách v té době kolovaly - a to možná nejen díky Emauzskému klášteru, protože pravoslaví v Českých zemích přežívalo vskrytu až do husitských dob. Pravoslaví tehdy čeští lidé znali i díky přímým kontaktům s pravoslavnými oblastmi.
Problém v té době byl ale ten, že staroslověnština, která byla v době svého zavedení všeobecně srozumitelná pro všechny Slovany, která byla jakousi "latinou" východu, ovšem latinou, kterou se nikdo nemusel učit, která byla pro každého v podstatě pouze spisovnou formou jeho rodného jazyka, již tuto funkci neplnila. Připomeňme si, že od doby Konstantina a Metoděje tehdy již uběhla zhruba stejná doba jako od husitských dob k dnešku, že za tu dobu proběhl podobně velký jazykový vývoj, a že tedy staroslověnština již nebyla jazykem srozumitelným pro široké vrstvy, ale pouze jazykem vzdělanců.
To, k čemu v této době v Čechách došlo, tedy nebylo ani tak vznikem nového učení. Spíše šlo o přeložení pravoslavných nauk ze staroslověnštiny do češtiny. ...Podobně, jako v případě Wycliffa šlo, zjednodušeně, o "přeložení pravoslaví do angličtiny".

Odpověď na to, proč k tomu došlo, je jednoduchá. Jak se české obyvatelstvo stěhuje do měst, za situace, jaká v Evropě byla, nemohlo zůstat u svého pohanství, římský kult odmítá, a volí si pravoslaví.
Kontakt husitství s pravoslavím byl nesrovnatelně hlubší, než se dnes obecně připouští. Dočteme se však o tom málo, neboť tato skutečnost nebyla po chuti církvi a později ani až příliš světskému režimu. Připomeňme si, že jednou z husitských "novot" bylo i zavedení vousatých kněží - zcela v duchu pravoslaví, kde jsou vousy podmínkou vysvěcení na kněze. Prokop Holý se jmenoval "Holý" proto, že jako jeden z mála si vousy narůst nenechal. Husité udržovali s pravoslavnými oblastmi živé styky, své kněží například posílali ke svěcení k pravoslavnému biskupovi do Moldávie, u husitů z řad českých Němců zase máme doloženy kontakty s řeckým pravoslavím. Husité také v Byzanci několikrát jednali - naposledy v letech 1451-1453 - o sjednocení české církve s pravoslavnou církví. Husitské vyznání bylo tehdy v Byzanci uznáno za pravoslavné - s určitými specifiky, a konečnému sjednocení s pravoslavnou církví zabránilo jenom dobytí Byzance Turky v roce 1453.

Musíme však přiznat, že za to, že husitství vzniklo, vděčíme do značné míry právě římské církvi. Nejen v tom smyslu, že byla pro obyčejné lidi nepřijatelná. Hlavně tu byl narůstající spor o moc mezi panovníkem a církví. Církev hlásala svou nadřazenost nad panovníkem, reformátoři naopak, v duchu tehdejšího pravoslaví, podřízenost církve králi, zbavení církve moci a sekularizaci církví přivlastněného majetku, čímž měli do jisté míry zajištěnu panovníkovu podporu.
A tak mohla být roku 1391 založena Betlémská kaple, největší kazatelský sál Evropy, která byla určena ke kázání v českém jazyce, a ve které později, v letech 1402-1412, nepřetržitě kázal mistr Jan Hus. Vliv Betlémské kaple si dnes lze těžko vůbec představit. Vešly se do ní až tři tisíce lidí a Jan Hus někdy kázal až sedmkrát denně. Jelikož Praha tehdy měla asi 40 000 obyvatel, mohl tak v jediném dni promluvit v podstatě ke všemu pražskému dospělému obyvatelstvu. - Proti tomu blednou i dnešní nafouknuté údaje o sledovanosti pořadů nejoblíbenějších televizních stanic.
Zprvu reformátoři hlavně kritizovali církevní korupci, církevní kriminalitu, a v neposlední řadě odpustkovou privatizaci. V červenci roku 1420 pak byl vyhlášen konkrétnější program husitů, známý jako čtyři pražské artikuly, které však nejsou příliš pražské, neboť pražané nebyli zrovna moc radikální, a které byly možná sepsány již roku 1417. Byly to: 1. svoboda slova,2. návrat k pravoslaví - požadavek přijímání pod obojí, který nacházíme i u Wycliffa, je míněn jako návrat k původnímu křesťanství - pravoslaví, 3. osvobození státu od církve -zbavení církve světské moci (které také nacházíme u Wycliffa), je rovněž zavedením poměrů platných v pravoslaví. Pod tento bod spadá také restituce církevního majetku - ovšem opačným směrem, než jak si to církev představuje dnes. 4. právní stát - trestání všech zjevných těžkých (smrtelných) hříchů, tedy požadavek právního státu v takovém rozsahu, v jakém již nikdy později nebyl vznesen.

Husité také, na rozdíl od tehdejší římské propagandy, hlásali rovnoprávnost ženy, za samozřejmost považovali právo na rozvod, či na odchod ženy od partnera, a, na rozdíl od svatého Augustina, byli proti prostituci. Podobně, jako jim bylo proti mysli, aby si kněží nárokovali monopol na přijímání z kalicha (tedy na víno symbolizující ducha), bylo husitům proti mysli i to, aby si bohatí (což byli ovšem mimo jiné také kněží) nárokovali monopol na sex. Třebaže v tehdejší době značné sexuální volnosti to zase až takový monopol nebyl. Již od roku 1419 proto často útočili jak na "katolické" kláštery a kostely, tak na nevěstince, jako na symboly monopolizace - asi podobným způsobem, jako dnes "radikální" mládež útočí na MacDonaldy, jakožto symboly globalizace.
Ženy byly v té době v Čechách, podobně jako dříve, považovány za rovnoprávné a značně emancipovány, a nepřekvapuje tedy, že i bojovaly se zbraní v ruce. V tom navázaly na tradici moravských žen, které pobíjely Franky při vpádu na Moravu roku 872, a chcete-li, i keltských žen-bojovnic, pochovávaných se zbraněmi.
V jedné věci tedy měli protivníci husitů pravdu, a to, když tvrdili, že vítězství husitů by vedlo k likvidaci instituce manželství. Jednak se v té době u nás u prostých lidí něco takového ještě nevžilo, a pak tu byly úzké kontakty a spolupráce husitů s katary (tedy albigenskými), kteří manželství také neuznávali.
...A třebaže původně nebyl zpovědníkem královny Žofie Jan Nepomucký, ale právě Jan Hus - mohli bychom tedy říci, že "chybička se vloudila" - později husité neuznávali ani zpověď.

Jedním bludem však husité přece jen trpěli. Jak víme, husité jsou považováni za předvoj pozdější evropské reformace. Paradoxně se však zdá, že na rozdíl od reformace husité ještě považovali církev za reformovatelnou. Husité si mysleli, že církev jen zbloudila, a že je možná její náprava. Husité si zpočátku stále ještě mysleli, že "princip je dobrý, jen lidé špatní". K takovému pohledu patrně přispělo jisté zmírnění papežské zvůle v dobách avignonského papežství a zmatky za pozdějšího vícepapežství. Neslučitelnost římského kultu s původním křesťanstvím byla v té době zřejmě poněkud zamlžena. Husité se cítili být křesťany a ještě se domnívali, že římská církev je svým původem křesťanská, a že je tedy možné dovést ji zpět ke křesťanství, čímž v podstatě mysleli návrat k pravoslaví.
Zřejmě teprve později, po pádu Byzance, za papeže Pije II. a jeho následovníků, kdy církev plně odhalila svou tvář, vyšlo jasně najevo, že změny v římské církvi jsou nevratné, že římská církev sama o sobě je nereformovatelná.

Luterská a kalvínská reformace, které již tak nespočívaly ve snaze reformovat římskou církev, jako v založení církví nových (i když v tom je zase předešla Jednota bratrská), pak sice navázaly na husity, ale chyběl jim bližší kontakt s pravoslavím. Proto, i když tyto "reformované" církve nespadaly pod Řím, ve svém předhánění se s římským kultem, kdo z nich je zbožnější, pak často přebíraly právě římské novoty - dokonce pak i s Římem závodily, kdo je "mravnější" = asexuálnější, nebo dokonce, kdo upálí víc žen - "čarodějnic". (...Až nakonec skončily závoděním, kdo vyvraždí víc pravoslavných.)

Jan Žižka a jeho "teror"

Jan Žižka z Trocnova (u Borovan u Českých Budějovic), se narodil asi roku 1360, podle pověsti se narodil pod dubem, pocházel z chudého zemanského rodu, a dnes víme, že měl krevní skupinu A. Uvažuje se o tom, že možná chodil s Janem Husem do stejné školy v Prachaticích. První válečnické zkušenosti získal v bojích proti Rožmberkům, další zkušenosti získal v roce 1410 v bitvě u Grunwaldu, proti řádu německých křižáků, který tam utrpěl zdrcující porážku. Na straně vítězů tehdy bojovaly též ruské oddíly a skupina Čechů a Moravanů. Po návratu se Žižka stal jedním z velitelů pražské posádky (snad vyšehradské) krále Václava IV. Později, poté co Žižka roku 1421 dobyl u Třebušína u Litoměřic dřevěnou tvrz, snad řádu německých křižáků, kde si nechal vybudovat hrad, který nazval Kalich, psal se "Jan Žižka z Kalicha".
V současné době se i vyskytl názor, že Žižka byl původně ve skutečnosti agentem - agentem krále Václava. Což nemusíme chápat jako něco pejorativního. Jako agent zprvu působil mezi loupežnými rytíři v jižních Čechách - proto nebyl v souvislosti s tím stíhán, patrně i u Grunwaldu byl hlavně proto, že chtěl král vědět, co se tam děje, a po návratu byl těžko pouhým členem královy ochranky, jak se někdy tvrdí. - Pokud měl za úkol ochranu krále, tak tedy v trochu jiném smyslu. Víc než padesátiletý jednooký muž jako bodygard? Pro takovou službu bylo jistě možné najít někoho mladšího a po fyzické stránce vhodnějšího. Ale agent? Na to se pro svou výjimečnou inteligenci přece naopak hodil!
Žižkovo jméno je někdy vysvětlováno jako přezdívka odvozená od jeho, byť poněkud spekulativního, židovského původu. I pokud však pomineme rekonstrukci Žižkovy podoby podle lebky - s výrazným zahnutým "orlím" nosem, je zajímavé, jak se Žižkovy zásady nápadně podobaly zásadám pozdějšího Mosadu: Všechno pokud možno "ukecat", a sílu použít jen v případě, kdy není možné protivníka ani na čas zpacifikovat slovy. V takovém případě pak provést důkladně promyšlenou likvidační akci, při které se však velmi přísně dbá, aby bylo ohrožení vlastních lidí co nejmenší. ...Zvítězit s pokud možno nejmenšími ztrátami na lidech a s nejmenšími výdaji - a pokud možná úplně bez boje, byla však i byzantská zásada.
Úloha Židů v husitském hnutí není dosud řádně zpracována a zhodnocena. Skutečnost, že římská církev obvinila Židy ze vzniku jak hnutí albigenských (katarů), tak ze vzniku husitského hnutí, ještě není žádným důkazem. Jisté je, že Židé husitskou revoluci podporovali, a že jedna z hlavních výhod husitských vojsk - silné dělostřelectvo, které měla díky podpoře měst, mohla být po odchodu Němců z měst těžko výsledkem něčeho jiného, než podpory Židů. Také je zajímavé, že právě Praha, kde byli Židé roku 1389 vyvražděni, byla v podpoře husitského hnutí nejvlažnější. ...Přinejmenším mají pro tyto skutečnosti dnešní útoky na Žižku a na husitství vůbec nádech antisemitismu nejen z důvodu, že se jedná o pokračování nacistické propagandy z doby "protektorátu".

Na údajné husitské krutosti vůči nepřátelům dnes samozřejmě nikdo vzdělanější nevěří. Ohledně jedné věci však dosud panují nejasnosti, a tou je "vyvraždění adamitů", které je navíc přičítáno přímo Janu Žižkovi. I když se již začíná prosazovat názor, že v tomto případě ani tak nešlo o "ideologické rozpory", ale že se husité spíše zbavili těch, kteří byli "vojensky nepoužitelní".
Pravděpodobně tedy ani tak nevadilo, že adamité "nenosili trenýrky", jako to, že hlásali neodporování zlu, což bylo v době, kdy hrozilo vyvraždění celého národa, netolerovatelné. Pokud jde o učebnicovou verzi tohoto "vyvraždění adamitů", založenou převážně na Historia Bohemica Aenease Piccolominiho, existují totiž i zprávy, které nasvědčují, že skutečnost nebyla zdaleka taková, jak se obvykle uvádí. Podle nich vůbec nešlo o sektu, která by pěstovala "pohlavní komunismus", ale naopak o sektu velmi prudérní, jejíž členové směli souložit pouze se svolením jejího vůdce. Dokonce je doložen případ, kdy sťali ženu za sex "bez povolení". A pokud jde o tvrzení, že "adamité" chodili za drsného zimního podnebí, v únoru a březnu, po táborsku nazí, tak to si samozřejmě mohl také vymyslet jenom Piccolomini, který Tábor navštívil v létě, a nevěděl, jaké je u nás v zimě počasí.
...Celá ta smyšlenka je tedy ve skutečnosti snahou očernit husity, protihusitskou propagandou, založenou na tom, že každý po sexu vskrytu touží, a nebude tedy sympatizovat s někým, kdo sexualitu potlačuje.

Největším problémem husitů byla jejich vnitřní nejednotnost. A nejtěžším úkolem Jana Žižky bylo tento problém řešit. V případě, že nebylo vyhnutí, muselo někdy dojít i na radikální řešení.
Roku 1423 nakonec i Žižka odešel pro neshody z Tábora, založil ve východních Čechách takzvaný Menší Tábor - se střediskem v Hradci Králové, a stanul v čele orebského městského svazu (podle vrchu, nazvaného tehdy starozákonním jménem Oreb, u Třebechovic u Hradce Králové). S Táborem však nadále spolupracoval.

Jan Žižka zemřel 11. 10. 1424 u Přibyslavi, při výpravě na osvobození Moravy, okupované Albrechtem Habsburským. Žižkova vojska se pak nazývala sirotčí - místo dřívějšího pojmenování orebité se vžil název sirotci. Žižkovým nástupcem se stal kněz Prokop Holý, zvaný také Veliký, který se brzy osvědčil i jako vojevůdce.
Na tento den - 11. října - měli Janové svátek. Po roce 1989 bylo v rámci "budování kapitalismu", nebo konkrétněji, v rámci zahlazování všech stop po husitství, Žižkovo jméno vyškrtnuto z kalendáře a nahrazeno jménem Andrej.

Falšování husitských dějin v tisku

25. února 2013 v 10:17 | Zdeněk |  Husitství
Při kratičké návštěvě Domažlicka se mi do ruky u mé maminky dostali místní regionální noviny Rozhled. Klasický plátek plný víceméně jenom reklam a inzerce. Přesto jsem jej otevřel a hned a zrak mi padl na velké titulky článku: Z Plzně si jeli husité pro porážku do Bavorska. Jak je zvykem, v tu dobu jsem zrovna "mimochodem" psal článek o tom, jak se děti v Rakousku a Německu učí v dějepise o husitství a jak náš český katolický moralista národa kněz Halík útočí na Jana Žižku, kterého nazývá přímo v TV "usamou-bin-ladinem českých dějin."
Článek se zaujetím čtu, neboť husitství jsem kdysi dost podrobně studoval a o této porážce husitů v Bavorsku jsem nevěděl. Věděl jsem jistě, že husité pod velením Jana Žižky nikdy neprohráli a pod vedením kněze Prokopa Holého prohráli až u Lipan, pak následovalo definitivní poražení radikálního křídla husitů - táboritů pod velením kněze Jana Buřiče u Krče (19.8. 1435). Poslední husitský odboj skončil s dobitím hradu Sion a popravou posledního radikálního husity Jana Roháče z Dubé, který byl mimochodem zřejmě i v přímém příbuzenském vztahu s Janem Žižkou z Trocnova (někdy se uvádí z Kalicha).
Poražením radikálního křídla husitů nastalo celkové uvolnění patové situace v zemi. Výsledkem husitské reformace ze zevního pohled bylo zejména to, že se české a moravské země stali první protestantskou zemí v Evropě, kde jinak vládla všemocná katolická církev, a byl uhájen český stát. Vnitřní význam byl však obrovský a ve své podstatě duchovní v pravém slova smyslu. Byl velmi významnou kolektivní zkušeností pro celou Evropu, z které je možno čerpat mnohá poučení. Husitství je významné jako národní odkaz, který byl měl být znám a připomínán. Je vodítkem k pochopení nejen vlastního národa, ale i pramenem a vřídlem velmi mocné energie v kolektivním vědomí sdíleném řekněme "nad duší" husitů. Proto je nutný výklad a interpretace zbavená veškerých ideologických nánosů z pohledu zejména vnitřního významu a správně chápat různé útoky a dezinterpretace husitství v médiích i nejrůznějšími autory a veřejnými osobami.

V článku se píše, dále cituji:
"..že během obléhání Plzně došlo husitskému vojsku zásoby a tak se 2000 husitů vydalo na loupeživou výpravu do Bavor. Nebyly to žádné míruplné výpravy. Dobové zápisky hovoří o krveprolití.
Hornofalcký kníže Johann z města Neunburg vom Wald postavil vojsko z místních rytířů, měšťanů, sedláků i řemeslníků a husitskou výpravu krutě rozdrtí. Sám Prokop Holý se zachránil v posledním okamžiku." Hovoří ředitel neunburgského muzea a badatel Theo Männer.
Na místě bitvy stojí dnes vysoký obelisk ze žuly. Toto legendární vítězství se každoročně připomíná velkolepou divadelní hrou "O husitské válce". Tento pomník byl vystaven v roce 1933 při 500. výročí bitvy, kdy bylo hráno vlastenecké drama Husitský bič. Jenom připomínám, že se tak stalo přesně v roce, kdy Hitler se dostal k moci v Německu a stal se říšským kancléřem. Bavorsko byla základnou hnutí NSDAP a město Norimberk sídlem nacistických srazů.
Dále článek zve české turisty na toto slavnost do Neunburgu. Mimochodem starosta píše: V příštím roce při příležitosti 30. výročí uvedení husitské hry a zahájení činnosti nové městské kulturní haly zazní Smetanova Má vlast v podání Pražských filharmoniků pod taktovkou významného německého dirigenta a rodáka Hanse Richtera, řekl nám starosta města Martin Birner. Tolik citace z místního tisku, který se rozdává všude.

Komentář:
Historická fakta jsou velmi rozdílná, od podání německého historika. V září 1433 leželo před Plzní pět husitských vojsk v síle 36 000 mužů v pěti leženích kolem města. Z obou stran se očekávalo, že půjde o rozhodující boj, jehož výsledek stanoví, zda v zemi zvítězí strana husitská nebo katolická. Kraj kolem Plzně byl vypleněn a vyrabován. Proto Prokop Veliký nařídil 16.9 1433 tzv. spížní výpravu do Bavorska pod velením nejvyššího polního hejtmana Jana Parduse z Horky a Jana Řitky z Bezdědic. Oddíl 500 jezdců a 1 400 pěších překročil hranice a začal okamžitě plenit a vypalovat usedlosti. Když se vracel oddíl husitů s kořistí ve spěchu zpět, byl u vsi Hilersried v Bavorsku napaden dne 21.9. 1433 Bavory pod velením českého hejtmana Hynce Pluha z Rabštejna. Tedy nikoliv pod vedením Hornofalckého knížete, jak uvádí německý historik. Tento český hejtman, který vlastnil rozsáhlé majetky v Bavorsku znal husitskou taktiku, a za využití momentu překvapení tak byl schopen svést vítěznou bitvu s nepřipravenými husity. To je ten zásadní faktor, který stojí za tímto vítězstvím Bavorů. Jinými slovy, jak je často v naší národní dějinné zkušenosti zvykem. Čech šel opět proti Čechu. Jeho vojsko podle mnou nalezených informací ale tvořili výhradně sedláci a dobrovolníci, což je opět v rozporu s výkladem německého historika.
Pochodující husité, kteří měli vozy naložená ukradenými zásobami byl přepadeni ze zálohy a nestačili včas uzavřít vozovou hradbu a obsadit vozy a připravit se k boji. Vozy byly naplněné až po okraj zásobami. Bavoři tak snadno vniknuli mezi vozy a husitský oddíl v krvavé řeži porazili, takže 1 170 mužů padlo na bojišti a 330 těžce raněných se ocitlo v zajetí. Hejtmani Pardous s Řitkou se sice probili z obklíčení, ale ztratili veškeré zásoby. Vrátili se sotva s 30 jezdci a stovkou pěších k Plzni. Prokop Holý s vůbec tohoto mini tažení do Bavorska nezúčastnil, ten po celou dobu zůstával v Čechách a velel při obléhání Plzně. Přesto německý historik jasně říká, že cituji "Sám Prokop Holý se zachránil v posledním okamžiku." Tedy opět jasná historická nepravda, tedy lež.
Toto byla skutečně první významnější porážka husitů za jejich působení od počátku revoluce v roce 1419 - 1433, tedy první po 14 letech. Je nutno říci, že se nejednalo o bitvu v pravém slova smyslu. Jednalo se o přepadení a pobití ne příliš početné výpravy husitů do Bavorska, která neměla vojenský charakter, ale měla zajistit zásoby pro husitské vojsko před Plzní. Nejednalo se o bitvu rozsahu jakými byly bitva u Domažlic, Tachova, Ústí nad Labem, Vítkově, apod., kde proti sobě stálo vojska v počtech několika desítek tisíc na každé straně.
Takových podobných malých střetů mezi husity a katolickou šlechtou - panskou jednotou bylo mnoho, jak na našem území, tak v zahraničí - v Rakousku, Bavorsku, Polsku, i na Slovensku. Například ještě před obléháním Plzně Prokopem Holým, koncem února roku 1433 vtrhnul kněz Bedřich ze Strážnice spolu s hejtmanem Janem Pardousem s táborskými vojsky do Rakouska. Vojsko v síle 8000 pěších, 700 jezdů a 300 vozů překročilo hranice a zatlačovalo před sebou nepřátelské oddíly, které v několika lokálních střetnutí porazilo. Dále vojsko působilo v Polsku, na Slovensku až v Trenčasnkém kraji a pak se opět vrátilo do Čech. Tato jednotlivá střetnutí se ani neuvádějí jako významné bitvy. Zhruba na takové úrovni bylo střetnutí u bavorské vsi Hiltersried.
Je s podivem, že profesionální německý historik a badatel Theo Männer se ve své přednášce dopustil třech nepřesností, a to například v takových zásadních otázkách, jako bylo velení obou stran. Já nejsem profesionální historik, ale stačilo mi projít 3 nezávislé zdroje věnující se husitské reformaci a nelezl jsem informace, které uvádím výše. Jako velmi zdařilý informační zdroj o husitské reformaci doporučuji nedávno vyšlou knihu: PhDr. Josef Dolejší, Leonid Křížek; Husité, Vrchol válečného umění v Čechách. Je to jenom nepřesnost tohoto historika, nebo že by se skutečně mýlili mně dostupné zdroje, a nebo jde o cílené upravování dějin?
Současně samozřejmě jak je obvyklé ve výkladu historie je tomuto jednomu z mála vítězných střetnutí Němců nad husity věnována zvýšená pozornost a je to slaveno jako velká významná událost až do dnešních dnů. Je tedy vidět, jak moc je toto mini vítězství ve skutečnosti pro Bavory významné. Navíc oslava tohoto vítězství se začala slavit a připomínat od roku 1933, jako vlastenecká událost, kdy se právě v Německu dostávala k moci Hitlerova NSDAP, jejíchž hlavní baštou v Německu bylo právě Bavorsko. Do dnešních dnů se každý rok hraje oslavná divadelní hra o husitech ve městě Neunburg worm Wald. Podobně laděná divadelní hra se hraje ve Furth in Waldu. Zde se každoročně konají slavnosti "Skolení draka", tzv. Der Drachenstich. Ty mají symbolizovat porážku husitství v Evropě, to je onen drak, který je slavnostně během představení zabijí rytíři. Tolik oslavy vítězství nad husity u našich západních sousedů - Bavorů.
O husitech se na webu věnovaném této hře a oběma městům uvádí jenom to, že husité podnikali loupeživé výpravy do Bavorska, které byly velmi krvavé a že byly poraženi v této bitvě u Hilersriedu. O tom, co předcházelo husitským výpadům do sousedních států ani zmínka. Čtenář se tak vůbec nedozví o myšlenkách Jana Husa, jeho názorech na nutnost reformy katolické církve a obecného stavu mravů tehdejší středověké společnosti, ani o tom, proč u nás pozvedli husité zbraně na obranu svého vyznání i uhájení holé existence českého státu. Čtenář se nedozví, že to byla nejprve katolická církev společně s německým císařem a představiteli tehdejších německých feudálů, kteří jako první podnikli na pět křižáckých výprav do Čech, které nebyli ničím jiným než loupežnými vyhlazovacími intervenčními akcemi s cílem vyhubit ty kacířské Čechy. Na těchto výpravách se zejména podíleli takřka všechny německé země společně s vojsky katolických států celé Evropy. Teprve po těchto zločineckých nájezdech a porážce těchto pěti intervenčních armád, husité začali oplácet tyto drancující nájezdy do česko-moravských zemí svými výpady do tehdejšího Německa, Rakouska a Uher. Ano, je jisté, že to nebyly jen "spanilé jízdy". Současně je ze záznamu z kronik zřejmé, že Husovu učení, které husité při těchto výprav šířili, naslouchal i prostý lid v Německu nebo Rakousku. O sto let později se k Husovu odkazu otevřeně přihlásili představitelé německé reformace a selské války Martin Luther a Tomáš Müntzer. Navíc byl velký rozdíl mezi tímto drancováním mezi křižáky a husity. Křižáci nerozlišovali, pobíjeli i ženy a děti při svých nájezdech. V případě husitů byly ženy a děti vždy uchránění života. Například Jan Žižka na toto velmi dbal a sám krutě trestal veškeré bezpráví takto provádění ve svých řadách. Tolik jednostranný zavádějící výklad historie u našich sousedů.
Naši sousedi si připomínají svou historii, třebaže ve zkresleném jednostranném světle. Do dnes hrají divadelní hry. Jaká je situace u nás? V tuto dobu na 15.8. 2011 připadá 580. výročí bitvy u Domažlic, kde husité pod vedením kněze Prokopa Holého doslova rozprášili poslední a také dosud největší křižáckou výpravu do Čech. Po této porážce papež a celá katolicko - německá klika vládnoucí v tehdejší Evropě upustila od dalších vojenských výprav do Čech, bylo jim jasné, že nelze husity zdolat vojenskou silou. Výsledkem bylo, že husité v čele s knězem Prokopem Holým přizváni jako rovnocenní partneři k jednání na církevní koncil do Basileje, kde mohli poprvé svobodně obhajovat své učení. To bylo ve skutečnosti vítězstvím a největším výdobytkem husitské reformace. České země se stali první protestantskou zemí v katolické Evropě. Pak nás následovali další. Tím byla velmi zpochybněna katolická vyvolenost ve věcech víry a spásy. Tato významná opravdu bitva, se nijak nepřipomíná, ani v regionálním tisku, přestože se blíží kulaté výročí.
Není hodná připomenutí? Je vidět velký rozdíl v přístupu ke své historii u obou národů. Češi si vůbec nemusí vytvářet umělé legendy a mýty o své historii, ani si vymýšlet své hrdiny, jak to vytvářejí v Bavorsku, přesto si svou slavnou historii ani nepřipomínají a často ji ani neznají, jak jsem se osobně přesvědčil v mnoha případech. Pak mohou vznikat takové "patlaniny" v regionálním tisku, a nikdo si jich ani nevšimne. Nezapomeňme na to, kdo asi tak má zájem napadat českou husitskou minulost a její duchovní odkaz?

Zločiny některých papežů

25. února 2013 v 10:15 | Zdeněk |  Církev
Zločiny některých papežů
Kdo jiný by měl být vzorem morálního a ctnostného chování, když ne papež. I mezi nimi se však našli jedinci, páchající zrůdnosti a zločiny. Poslali tak vzkaz řadovým věřícím: Nebojte se boha, ani my se ho nebojíme.
Štěpán VI.
Svolal do Říma synod, dal vykopat mrtvolu svého předchůdce, papeže Formosy, obléci ji do papežského ornátu a přivázat ji v Lateránu na trůn. Pak ji tři dny soudili. Mrtvý papež Formosus byl prohlášen vinným, pak byl vláčen ulicemi Říma nakonec vhozen do Tiberu.
Sergius III.
Dal chladnokrevně zavraždit své předchůdce, Benedikta IV. a Lva V. a spolu s nimi i několik nepřátelských kardinálů.
Jan XII.

Pijan, smilník, nadutý tyran, rozhazoval peníze kuplířům a děvkám, obžalovaný z vraždy, křivopřísežnictví, hanobení chrámu, krvesmilstva s vlastními příbuznými a se dvěma vlastními sestrami. Byl zabit manželem své milenky.
Benedikt IX.
Podle slov jeho nástupce se život papeže Benedikta skládal z loupeží, vražd a neřestí. Ze strachu před svým zavražděním opustil Řím, rozhodl se, že se ožení, prodal papežskou tiáru za 1 500 liber ve zlatě, aby nebyl chudým ženichem. Údajně dal otrávit papeže Klimenta II.
Řehoř VII.
Vedl spory s králem Jindřichem IV., dal ho do klatby, povolal do Říma normanské vojsko, které bestiálním způsobem Řím vyplenilo, povraždilo nevinné, znásilňovalo ženy a masakrovalo děti. Za tento masakr nese plnou zodpovědnost.
Kliment VII.
Ještě jako kardinál si vysloužil přezdívku "Kat z Ceseny", když dal povraždit 4 000 obyvatel tohoto města kvůli povstání proti francouzským okupantům.
Urban VI.
Dal v roce 1385 uvěznit šest kardinálů v hluboké nádrži, kde byli na příkaz papeže krutě mučeni. Později z nich nechal pět zabít.
Bonifác IX.
Za jeho pontifikátu se hnací silou staly peníze. Každý církevní úřad měl stanovenou peněžní hodnotu, za každý prosebný list si dával papež platit.
Inocenc VIII.

V roce 1484 vyhlásil svou bulu Malleus maleficarum, neboli Kladivo na čarodějnice, kterou vypracovali dva němečtí mniši a která měla na svědomí statisíce mučených a zavražděných.
Alexandr VI.
Měl se svou milenkou Vanozzou de Cattanei čtyři děti, které obdaroval poctami a prebendami. Měl další milenku, Giuliu Farnese, se kterou měl dvě děti. Byl proslulý prodejem kardinálských postů, likvidací svých odpůrců a neřestným životem. Byl otráven kardinálem Adrianem Cornetem da Castellesi.
Julius II.
Byl nazýván "Hrozný", dal v Římě pověsit tisíce zlodějů a pobudů. Jeho největší zálibou bylo válčení. Bojoval proti francouzskému králi Ludvíku XII.
Lev X.
Byl proslulý obchodováním s církevními úřady, odpustky, desátky, obíral nekřesťansky poutníky do Říma, zaměstnával hordu poradců, kteří objevovali nové zdroje peněz. Přesto po sobě zanechal díky svému rozmařilému způsobu života horu dluhů.
Pavel VI.
Byl nemilosrdný pronásledovatel kacířů. Podle jeho názoru si inkvizice počínala příliš mdle. Vinou jeho nelidské přísnosti nabyla inkvizice strašné pověsti. Nikde na světě nebyly vynášeny strašnější a hroznější rozsudky. Je znám jeho výrok: "Kdyby můj vlastní otec byl kacíř, vlastnoručně bych snášel dříví, abych ho mohl dát upálit." Tomuto papeži vděčí církev za seznam zakázaných děl a spisů.
Pius XII.
Byl tichým podporovatelem nacismu a s tím spojeným vražděním židů. Nevyslovil otevřený nesouhlas, naopak poslal Hitlerovi blahopřání ke zvolení kancléřem. Jeho postoj k Německu asi nejlépe vyjadřuje tento text: "Vždy jsme milovali Německo, kde jsme mohli strávit léta svého života, a milujeme je teď mnohem víc. Radujeme se z velikosti, rozmachu a blahobytu Německa, a bylo by špatné tvrdit, že si nepřejeme vzkvétající, velké a silné Německo." Vatikánskou banku I.O.R. založil v roce 1942, v době vrcholícího holocaustu.
Chorvatský masový vrah Pavelić informoval papeže o svých krvavých čistkách v koncentračním táboře Jasenovac. Od všech spojeneckých vlád přicházely papeži protestní dopisy. Mlčel ke všemu, i k zatýkání židů v Itálii, i když byl vystaven naléhání ze všech stran.
Ateistický komunismus pro něj znamenal větší nebezpečí, než nacismus se všemi jeho hrůzami, které viděl na vlastní oči.
Jan Pavel II.
Díky nesmlouvavému boji proti antikoncepci a potratům na základě nesprávné premisy, že člověku dal život bůh, přispěl k nekontrolovatelné porodnosti zejména v nejchudších zemích Afriky a Latinské Ameriky, což má za následek miliony dětí, trpících hladem a nemocí AIDS a jejich krutou smrt. To je zločin nepředstavitelných rozměrů.

...., kde bere tato skupina náboženských jedinců-fanatiků morální právo,odvahu poučovat ostatní a ničit jim životy,názory!!!
Jejich chování, činy jsou srovnatelné s komunistama a fašistama a néli přímo s jednotkama SS !!!

- X:
Zde jsou vyjmenovány jen maličkosti ze zvěrstev, které provedla/napomáhala/sponzorovala/zastírala/zamlčovala katolická církev na lidech/národech s jiným názorem,učením,vyznáním.....atd a atd.
Každá dobrá myšlenka je časem z deformována lidskou vlastností jako je: chamtivost. lakota,touha po moci atd.

Cílené dezinformace o HUSITECH !

25. února 2013 v 10:03 | Zdeněk |  Husitství
...........většina současné české ovčí spotřební společnosti balená,, dva v jednom,, zapomíná na svou historii, na své osobnosti(Hus,Žižka,Komenský atd) a na období husitské revoluce, která nemá konkurenci v historii Evropy.........,kdy se neskutečně těžce zkoušený lid pod vládou nestoudné církve a nenažraných po vládě prahnoucích šlechticů za vlády slabého krále Václava IV plazil na dně sociální žumpy bez šance na zlepšení kvality života se postavil na odpor proti těmto zkaženým prolhaným nenažrancům s holýma rukama, holema, kosama a cepama!!!! Jednalo se o velkou odvahu těchto lidí !!!
Přirovnání pro představu převedeno do dnešní doby asi jako, když se na Vítkově v dnešní době opevní skupina myslivců s brokovnicema a proti nim se rozjede několik vojenských útvarů s tanky T-72.
Odvaha postavit se tváří v tvář perfektně vycvičené mega armádě železných rytířů, železné jízdy ve středověku s cepama a kosama byla skoro dobrovolná kolektivní sebevražda!!! A přesto se jim tento lid postavil s vědomím toho, že mohou všichni zahynout pod kopyty této mega železné armády středověku sponzorovanou papežem !!!
Proč to udělal asi ten hloupý lid?Jen tak? Jen tak z hecu a z dlohé chvíle?Udělal to, protože už neměl absolutně jiné východisko z nuzného života, který mu církev a šlechta dávala za vlády Václava IV. Vládnoucí třída se k lidu chovala hůře jak k prasatům.Nelze však porovnávat s obdobím vlády otce vlasti Karlem IV pod, kterým zěme rozkvetla jak nikdy před tím !!
A dnes:
Naopak se někteří lidé a instituce a katolická církev snaží pošpinit a překroutit toto období k obrazu svému.Pomalu a systematicky se snaží nenápadnou cestou polopravd, dezinformací a překrucováním ukázat lidem a vštípit do paměti, že HUSITSTVÍ = banda lapků, pobudů a hloupých pomatenců nebo dokonce komoušů s AK-47.Zatím se jim toto dílo daří v dnešní ovčí společnosti šířit a podsouvat.Lidé tomu totiž nevědomky nevěnují pozornost.....,protože řeší daleko důležitější věci v nákupním centru.Protože tam je prý vše skoro zadarmóóóóó a potřebuji to nutně k životu.To do nás v dnešní době hustí cíleně z každé reklamy v Tv, rádiu a časopisu.Nenápadně se v naší republice likvidují muzejní husitské expozice a výstavy atd.Ještě, že se husitství zastal např. náš první presiden T.G.Masaryk nebo naše vojenské legie za 1.sv.války, obec sokolská atd.Od současného politika posledních 20 let nebo ve školách se husitství nedočká zastání.Naopak se jedná o nevhodné téma.Není to jak se říká......,, in.Je to spíše .....out.Je to bolševické téma nebo tak něco je neustále slyšet.Zavání to něčím rudým a levičáckým se nám snaží podsunout.Další cenzura jako za komančů.Ale, že téma husitství mělo velký zvuk,popularitu za naší první republiky a v 18století.....to nikdo neříká!To se mlčí.Proč to připomínat viďte?Ve školách se toto téma raději přeskakuje(nebo jen okrajově rozebírá s odvážným učitelem) a nevěnuje se mu pozornost.Katolická církev má dnes obrovský vliv ve státě i na hradě u presidenta....takže se jim daří husitství úspěšně degradovat do zapomnění české historie.
Projevy této taktiky-špinění-dezinformace lze denně sledovat ve sdělovacích prostředcích.
TAKTIKA Římsko katolické církve (dále jen ŘKC) a jejich přivrženců:
Aby ŘKC mohla úspěšně rozvíjet a uplatňovat svoji ideologii do budoucnosti a dosahovat svých cílů, potřebuje oporu v příznivém obrazu ŘKC v historii. K tomu je třeba historii "očistit" od takových událostí, údobí a osob, které ŘKC zkompromitovaly a přetvořit je ve prospěch ŘKC.
Poněvadž učení ŘKC dovoluje používat všech prostředků, pokud slouží jejímu prospěchu, probíhá záměrné účelové překrucování dějin bezproblémově.
Široké spektrum pracovníků z různých oborů se podílí na zkreslování historie v publikacích, které neodpovídají historickým a vědeckým podkladům, a tak je znevažují a znehodnocují.
Podle literatury se této taktiky používá v největším rozsahu bezprostředně před tím, když usiluje ŘKC uchopit moc a proto potřebuje deformacemi přizpůsobit historii svým cílům.
A). Zahlazování veškerých stop o české reformaci a husitství
- Stálá výstava o husitství s kresbami Mikoláše Alše na Bílé hoře v pavilonu Hvězda byla zlikvidována pod záminkou rekonstrukce, aby se tam za čas, až národ zapomene, mohly konat příležitostné výstavy různého druhu, což lze snadno ověřit.
- Stopy po bojovnících na Bílé hoře zahlazeny. Jejich ostatky byly vyzvednuty z Městského muzea v Praze a kardinálem M.Vlkem pohřbeny na podzim r.1999 na místě pro český národ potupném, tj. v prostorách kostela P. Marie Vítězné, patronky vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře. Tento akt zhodnotil kardinál Vlk jako projev "smíření"!
- Zatajení pravdivého ideologického výkladu o tzv. mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který je symbolem nesvobody, ztráty lidských práv a nejkrutějšího krveprolití v českých zemích. O jeho znovupostavení houževnatě usiluje Společnost pro obnovu mariánského sloupu.
- Deformace historie v učebnicích dějepisu na středních školách (například České a čsl. Dějiny, I, Praha 1991, Dějiny zemí koruny české, I, II, Praha 1992). Informace jsou uváděny jednostranně, neobjektivně, dochází ke zkreslení českých dějin. Je tam řada nepřesností, polopravd a nepravd, nekonkrétních formulací, zamlžování a zamlčování skutečností apod
.
B). Likvidace postavy Mistra Jana Husa a husitství v pravé podobě.
Husovská komise (Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa) se snažila zlikvidovat osobnost M. J. Husa v jeho pravé podobě a vytvořit přehradu mezi Husem a husity. Na základě tohoto přehodnocení je Hus uznáván vedením ŘKC jako čestný člověk, i když poněkud pomýlený. Husité však prý byli fanatici a kořistníci, kteří jeho odkazu zneužili. Hus se má stát pojítkem mezi českým národem a ŘKC a husitství se má národu zošklivit, ačkoliv husitství je ve skutečnosti přímým pokračováním Husova zápasu. Tak bude už dnes husitství v historické paměti zlikvidováno, jestliže se proti tomu nepodniknou co nejdříve účinná opatření.
C). Zamlžování skutečné podoby pobělohorské rekatolizace
Rekatolizační komise (Komise pro studium rekatolizace c Českých zemích v 16.-18. století) má prokázat, že pobělohorská římská rekatolizace (jedno z nejhorších a nejdelších období teroru a totality, spojené s krveproléváním v našich dějinách) nebyla tak zlá a že ji historie zveličila nepravdivě.
SOUHRN POSTUPU LIKVIDAČNÍ TAKTIKY HISTORICKÉHO POVĚDOMÍ:
Zkreslování historické pravdy se provádí většinou tak, že:
- Zrelativizuje se dobré a zlé, správné a nesprávné
- Potom se začne tvrdit, že to zlé nebylo až tak zlé
- Ba naopak, že to bylo dobré…
Po tomto zamlžení je možné zkreslenou historii vydávat za historickou pravdu a likvidovat tak postupně skutečná historická fakta a povědomí, nezbytné pro uvědomělou existenci národa a státu.
D. Tendenční učebnice dějepisu
Učebnice dějepisu a jiné historické publikace se po r. 1989 urychleně vydaly pro všechny typy škol. Historie českého národa je v nich většinou silně zkreslena, deformována, protože byla pojata z hlediska ŘKC a neposkytuje tudíž objektivní pohled na dějiny naší země. Česká křesťanská akademie (v podstatě římskokatolická) ovlivňuje výuku na státních školách tím, že pořádá oficiální školení dějepisu a občanské výchovy pro učitele základních a středních škol.
E). Příklad deformací v armádě
Po pádu komunismu prodělala naše armáda řadu reforem koncepčních, technicko-organizačních a personálních. Nutná je ovšem především duchoví reforma armády, téměř půl století odchované v komunistickém duchu.
Armáda jako výraz identity každého svobodného státu má být nositelem a strážcem jeho národních a státních tradic. Máme nač navazovat: tradice husitská, čsl. legií, zahraniční armády ve
2. světové válce a zejména prvního čsl. státu - tradice masarykovská.

V současnosti armáda v této oblasti tápá a nedbá, že vojenské tradice, vycházející z významných údobí vlastní historie, upevňují morálku armády, podporují národní a státní hrdost a pěstují kladný vztah občana k vlasti a státu.
Deformace v armádě ČR (AČR) se projevují například v těchto bodech:
- úplné pomíjení masarykovských legionářských tradic
- husitská tradice z AČR je zcela pomíjena, například s obtížemi bylo prosazeno, aby husitský chorál byl nadále používán
- den samostatnosti 28. říjen není v AČR slaven, což nepřispívá k významu tohoto dne v naší společnosti, aj.
P.S:
Neb stále platí řečené:
Systém dokáže přežít své hlupáky a dokonce i ty ambiciózní. Ale nemá obranu proti vnitřní zradě(naši čeští humání politici, naše ŘKC). Nepřítel (různí tuneláři,kmotři atd.) před bránami je méně nebezpečný, neboť o něm víme a své úmysly neskrývá. Zrádce na druhé straně žije volně mezi námi, jeho lstivá, úlisná slova vanou všemi uličkami a proniknou až k těm, kteří vládnou, jenže zrádce nezní jako zrádce. Hovoří jazykem svých obětí, nosí jejich tvář a používá jejich argumenty. Hraje na nízkost svých bližních, kterou mají hluboko v duši všichni. Napadne samotné srdce systému a postihne jej hnilobou. Pracuje v tajnosti a neviděn, nakazí politiky způsobem, kterému nedokáží vzdorovat. Vražda nahání méně hrůzy než zrada (na českém lidu-populaci). Pozor, pozor, pozor...
Již dávno řekl:
Marcus Tullius Cicero 42 př.n.l.