Šerm ve středověku

22. srpna 2008 v 10:14 |  Taktika boje, technika, zbraně atd.
Šerm.
V poslední době u nás dochází k jisté renezanci historického šermu. Byla založena řada kroužků a skupin, zabývajících se šermem dávných dob a jejich veřejné produkce se setkávají s velkým zájmem diváků. Připočteme-li k tomu trvalý zájem veřejnosti o četbu, filmy a hry s historickými bojovými náměty, vidíme, že šermířská historie není jen otázkou minulosti, ale že má své místo i v současnosti a že může nepřímo ovlivňovat myšlení i jednání dnešních lidí. Rytířské pojetí boje i střetnutí protivníků tváří v tvář, ozbrojených konvenčními chladnými zbraněmi je, ve srovnání s anonymním bojem moderními zbraněmi hrozné účinnosti, daleko morálnější a snad proto mu náleží přízeň i pozornost diváků. Zájem o historický šerm daleko převyšuje zájem o moderní, technicky propracovaný sportovní šerm.
První stopy šermu, boží soudy, turnaje, Křížové výpravy, vývoj zbroje a odění, rytířský a lidový šerm, šermířské školy, úroveň středověkého šermu
Po pádu Říše římské s vyspělou vojenskou technikou došlo k prudkému zlomu a přerušení vývoje ve vojenství a tedy také v šermu. Moc získaly divoké severské kmeny a vzdělanost rychle upadala. Není tedy divu, že z té doby nemáme žádné zprávy týkající se šermu. Dá se ovšem předpokládat, že i v tomto období živelného rozvoje, řízeného dravou silou a ovlivňovaného církevními zájmy, byl prováděn výcvik ve zbrani, nezbytný k ochraně i k výbojům různých kmenů a vznikajících států.
První stopy šermu v ranném středověku, neřímského původu, nalézáme u Gotů, kde byly již ve 4. stol. našeho letopočtu prováděny "boží soudy" /ordalie/ na ochranu cti. K jejich rozšíření došlo asi v 6. stol., kdy byl uveden "boží soud" v kodexu Gundobudu.
Předpokládáme, že z božích soudů vznikly později soudní souboje na ochranu práva a z nich osobní souboje, prováděné veřejně na turnajích i mimo ně.
První turnaje byly pořádány ve Francii až začátkem 10. stol. a za jejich zakladatele je uváděn panovník Jindřich I., který vládnul v létech 919 - 936. Brzy získaly velikou oblibu a rozšířily se po celé Evropě, hlavně ve Francii, Německu a v Anglii. Předpokladem úspěchu na turnajích bylo dobré ovládání turnajových zbraní /dřevěné kopí, meč, biják/ a tak se šerm stal nedílnou součástí výchovy mladých šlechticů.
Podle značných rozměrů i váhy zbraní užívaných ve středověku usuzujeme, že tehdejší šerm se vyznačoval akcemi prováděnými s velkým úsilím a ve značném rozsahu. Byly to mohutné seky a body, prováděné energickými švihy z ramene, při nichž se někdy zvyšovala účinnost útoku držením jílce oběma rukama. K obraně se používalo převážně masivního štítu. Jako typická zbraň středověku je uváděn "teutonský" meč užívaný dávnými germánskými bojovníky. Používal se v jízdním i pěším boji a jeho délka byla taková, aby bylo možno zasáhnout protivníka sedícího na koni i ležícího na zemi /přes 1 m/. Středověký šerm, v němž mistra tvořila hrubá síla, představoval tvrdý a nelítostný boj. Přece však právě v něm jsou kořeny pozdější technické bravury, podobně jako jsou těžkopádné meče předchůdci lehkých a elegantních kordů.
Značný vliv na vývoj středověkého šermu měly křížové výpravy. Sjížděli se k nim křestanští rytíři z různých zemí, aby společně bojovali proti vyspělému nepříteli. Poznávali přitom nové druhy zbraní i odění, získávali vzájemné zkušenosti a cvičili se v šermu. Po návratu z výprav pokračovali v pravidelném výcviku a prověřovali si svoji výkonnost na turnajích i v drobných válkách, jichž bylo v Evropě vždy dostatek. Kulturní rozvoj, organizace státní i vojenské moci a stabilizace poměrů vedly k rychlému všeobecnému vývoji, do té doby stagnujícímu.
V bojové technice se brzy rozšířily nové prvky, jako drátěné košile, kroužkové brnění, zakřivené meče, různé druhy štítů, krátké luky, kuše aj. Hlavní pozornost byla věnována ochrannému odění. Kroužkové brnění se začalo nahrazovat plátovým brněním, takže ke konci středověku se podobali rytíři malé kovové pevnosti, odolávající bodným i sečným ranám chladných zbraní a chránící před střelami z luků, kuší i praků.
Zlepšení odění vedlo k zavádění účinnějších zbraní, jako těžších mečů, mechanických kuší a zvláště nebezpečných úderných zbraní - palcátů, cepů, bijáků aj. To ovšem vedlo k dalšímu zesilování brnění i za cenu snížené pohyblivosti, orientace a bojeschopnosti a tím také k omezení technických možností v šermu. Rozšíření turnajových duelů bylo sice mocným prostředkem povzbuzujícím vývoj šermu, ale boj soupeřů, zakovaných v brnění vedl k jeho stagnaci.
Cena kompletního brnění byla velmi vysoká a mohl si je opatřit jen zámožný šlechtic. Řada méně majetných šlechticů, zemanů i měšťanů vlastnila jen částečné kovové odění, ale potřebovali s ním obstát v boji i proti těžkooděncům. Bylo třeba nahradit nákladnou zbroj a odění dostupnými prostředky a spolehnout se na chytrost a pohyblivost. V důsledku tohoto stavu se počal vyvíjet šerm dvěma směry:
1. rytířským - kde bojovali těžkooděnci kopím, mečem a štítem,
2. lidovým - kde bojovali lehkooděnci mečem a lidovými zbraněmi /tesákem, cepem, kosou, holí aj./
Při vzájemném střetnutí lehkooděnců s těžkooděnci se často stávalo, že zvítězila rychlost, hbitost a chytrost nad těžkopádností a silou skrytými v železe. To vedlo k růstu sebedůvěry lehkooděnců a k rozšíření zájmu o šerm také v nižších společenských vrstvách. Nadřazenost rytířského stavu v boji zvolna klesala.
Koncem středověku získávala města značnou nezávislost a jejich hlavní oporou ve válečném nebezpečí byla vojenská síla měšťanů. V té době vznikaly ve větších městech šermířské školy, jejichž posláním bylo zvýšení bojové schopnosti měšťanů. Mohl v nich zpočátku vyučovati každý kdo měl bojové zkušenosti, patřičnou sebedůvěru a rozhodnost.
Výuka ve školách byla prováděna lidovým směrem. Byla zaměřena na praktické využití šermu v boji na základě obratnosti, pohotovosti a lidového vtipu, za použití nekonvenčních prostředků. Značná záliba širokých vrstev v šermu vedla k zakládání branných spolků a šermířských bratrstev, v nichž se úroveň šermu dále zvyšovala a nároky na vyučujícího mistra se stupňovaly.
Mohl se jím stát jenom ten, kdo prokázal, že je na určité výši v ovládání zbraní a úspěšně vykonal předepsané zkoušky.
Po zavedení účinných palných zbraní ve vojenství mizelo užívání kompletního brnění, což vedlo k redukci váhy těžkých zbraní a tím nepřímo k vyrovnání učební látky v obou směrech, rytířském a lidovém. Šermířské školy, pilně navštěvované měšťanskou i šlechtickou mládeží toužící po napínavém dobrodružství, byly zpočátku kuriozními zařízeními, v nichž se dával každý mistr unášet vlastní fantazií a učil to, co uznal za vhodné, bez respektování zásad a pravidel korektního boje. To vedlo k velkému rozšíření osobních soubojů a šarvátek na celém evropském kontinentě. Šerm se stal oblíbenou nezbytností širokých společenských vrstev a jeho stoupající úroveň se stala základem vývoje propracované šermířské techniky novověku.
O faktické úrovni středověkého šermu víme jen málo. Popis šermířských akcí chybí a něco málo plastik a miniatur, představujících bojující postavy ani ve spojení s několika pasážemi literárních děl, pojednávajících o středověkém boji, nám nepodává ani základní informaci o způsobu a úrovni šermu ve středověku. Autoři zabývající se historií šermu se shodují na názoru, že šerm těžkými zbraněmi byl pouze otázkou hrubé síly a že neměl technickou úroveň /Castle, Hergsell/. Domníváme se, že tomu tak docela není. Středověký šerm byl jistě rasantní, vyžadoval hodně síly v ovládání těžkých zbraní, ale typ a váha zbraní vyžadovaly specifickou techniku, která se vyvíjela velmi rychle v souladu s vývojem zbroje, protože vývoj byl stále stimulován potřebou a významem bojové schopnosti v osobním i veřejném životě. Uvedený názor zřejmě vychází ze srovnání historického šermu s moderním šermem a bere v úvahu způsob boje a bohatství a vytříbenost akcí. Toto srovnání by bylo na místě, kdyby se dnes bojovalo stejnými zbraněmi a ve stejném odění jako kdysi, ale protože se obojí značně liší, je třeba uvážit, že technika šermu úzce souvisí s prostředky a podmínkami v nichž se vyvíjí a že tu byla vždy velká snaha po dokonalosti neboť technická úroveň šermu úzce souvisela s osobní prestiží i s uhájením života v předních společenských vrstvách.
Možná, kdybychom znali pravou skutečnost, by nás udivila šermířská zručnost středověkých španělských rytířů, zvaných "guapo", kteří ani v noci neodkládali štít a meč, nebo umění slavných turnajových zápasníků, jako např. Jana z Michalovic, hrdiny 13. stol., který šířil slávu českých zbraní na turnajích v Německu a ve Francii.
Pro vývoj šermu je ze středověku důležité hlavně poslední období, zhruba 13. - 15. stol., kdy došlo působením několika faktorů k vzestupu úrovně evropského šermu.
Byly to především:
1) konsolidace poměrů a organizace státní moci
2) široký vývoj zbraní a odění
3) obliba turnajů a rozšíření osobních soubojů
4) zakládání šermířských škol a spolků
5) růst vzdělanosti s exaktním myšlením


 


Komentáře

1 SHŠ Artego SHŠ Artego | Web | 12. února 2011 v 23:03 | Reagovat

http://artegovimperk.blog.cz/1102/rande-na-bitevnim-poli  malá pozvánka na bitvu ;-)

2 Claudio Claudio | Web | 1. listopadu 2012 v 20:47 | Reagovat

Každý člověk se stává hezčím, když má radost.

3 Jakub Jakub | E-mail | 14. března 2013 v 16:43 | Reagovat

Nesouhlasím s jednosměrným názorem o Zikmundově systematickém vyvražďování českého národa. Chtěl vládnout Čechám a né je vyhladit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama