Meč a štít

22. srpna 2008 v 10:18 |  Taktika boje, technika, zbraně atd.
Meč a štít
Od dávných dob byl spojován šerm mečem s obranou štítem. Toto spojení se udrželo až do 16. století, tedy až do konce "mečové éry". V praktickém použití, ať v boji nebo v duelovém střetnutí, představoval šerm samotným mečem nouzovou variantu, ke které docházelo po rozbití nebo ztrátě štítu, případně v situacích, kdy spor "musel být neprodleně urovnán", i když štíty nebyly po ruce. Štít si zachoval v období meče svůj význam a zapojení v obraně, i když byl nahrazován také jinými obrannými prostředky, jako dýkou, pláštěm, svítilnou aj.
Tvar i velikost štítů byly ve všech dobách velmi rozmanité. Nejvíce se používaly štíty střední velikosti - targy a rotelly, jež se osvědčily jako ochranný prostředek ve válkách, v pěším i jízdním použití. Držely se na předloktí levé paže a jejich velikost měla být taková, aby při přiložení k tělu kryly celý trup od krku až ke kolenu. Vyžadovalo se také, aby targa přiléhala pěkně ke stehnu a aby umožňovala dobrý výhled na protivníka.
Grassi píše ve svém díle: "Tvar, velikost, váha i všechny části targy musí být řádně vyzkoušeny, aby doplněny správným držením, vedly k plnému užitku."
O rotelle, štítu oblíbeném ve všech dobách, píše Grassi, "že se má držet s paží ohnutou do tupého úhlu, aby bylo možno pozorovat protivníka vedle okraje štítu, potom můžeme krýt celé tělo, od hlavy až ke kolenům". Připomíná také chyby v držení: "Jedni ji drží se stále ohnutou paží a nechávají dolní části těla nechráněny, jiní naopak chtějí být za ní jisti jako za zdí a drží ji napnutou paží, zapomínajíce na výhled a naproti tomu ji drží mnozí na hýždích, aby se brzy neunavili."
Obrana štíty drženými na předloktí se prováděla čtyřmi základními polohami, představujícími čtyřúhelník krytů:
Punta alta
- horní kryt,
punta dextra
- vnitřní kryt,
punta sinistra
- vnější kryt,
punta bassa
- spodní kryt.
Zmenšením rotelly vznikl malý pěstní štít, zvaný "brochiero", jenž byl ve velké oblibě v 16. století. Tento kulatý vypouklý štítek, jenž se držel pouze v ruce, představoval mnohem pohodlnější i účinnější zbraň než těžká targa, hlavně při soubojích. Na jeho okrajích byla zpevňující obroučka, sloužící k zachycení sokova hrotu a uprostřed štítu býval silný hrot, umožňující použití štítu jako útočné zbraně při boji zblízka. Když se držel hodně vpředu, poskytoval ochranu celému tělu.
Pěstní štít byl ovládán pohyby z ramene. Napnutá paže se neměla v lokti ohýbat, aby se nezmenšoval úhel sokových bodných akcí. Tomuto držení se připisovaly následující výhody:
  1. Paže, držící štít, byla dobře chráněna a nemohla být zasažena přímým útokem.
  2. Všechny seky směřující na tělo byly zachycovány na hrubí sokovy čepele, což umožňovalo bezprostřední odvetu.
  3. Celý trup byl spolehlivě chráněn proti bodům a protivník byl tedy nucen útočit buď na hlavu nebo na nohy, kteréžto útoky se daly krýt nepatrnou změnou polohy.
Celá plocha štítu měla být stále obrácena k soupeři, aby byl vykryt co největší prostor za štítem a aby byly co nejvíce omezeny přímé útoky.
Malé štíty byly známy již ve 13. století, ale největšího rozšíření dosáhly až v době, kdy se začaly používat lehčí meče a začala se věnovat pozornost bodným akcím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama