Společné jízdy pro příznivce HUSITŮ
25. dubna 2012 v 11:32 | Zdeněk
Ahoj všichni co jezdíte v jedné stopě jako naše parta Husitské jízdy.
Kdo má chuť a náladu na společné jízdy s naší partou husitů není problém se dohodnout po mobilu.
Vítán je každý jezdec/jezdkyně.
Společné jízdy se konají především o víkendech, občas i v týdnu.
Jízda je často spojena/propojena s nějakým hystorickým cílem/místem, památkou, rytířskou bitvou, auto-moto muzeem, koupáním a samozřejmě restauračním zařízením atd.
Kontaktní telefony na společné jízdy-akce u husitů: Jirka mob:603 269 866 nebo Zdeněk mob:724 050 598.
Nerozhoduje v žádném případě věk ani značka nebo model motorky !!!!
Ať jsi důchodce nebo mladý frajer, či frajerka s mašinou není problém jízdy s naší partou !
Hlavní je dobrá nálada !!!!
Není problém se časem přidat k naší Husitské jízdě v jedné stopě.

AKCE!!!Vzpomínková jízda za Honzu
5. srpna 2011 v 10:36 | zdenek
Zítra v sobotu dne 6.srpna děláme vzpomínkovou jízdu za našeho kamaráda husitu Honzu Najbrta z Opočnice , který tragicky zemřel na motorce dne 3.srpna v podvečer.Kdo chce a má zájem se rozloučit v koloně motorek s Honzou může dorazit na místo seřazení motorek ve 14hod po obědě na benzínu OMV před Kolínem u restaurace U Slunce po pravé straně směrem od Prahy.Naproti je motorkářská prodejna.Pojedeme na místo tragické nehody na silnici č. 327 z Hradišťka II směrem na Loukonosy.Na místě nehody instalujeme smuteční věnec atd.Děkujem za účast na této smuteční vzpomínkové jízdě za Honzu.Husitská jízda.
Kont.mob.724050598

+ NEZAPOMENEME KAMARÁDE R.I.P.+
4. srpna 2011 v 14:57 | Zdeněk
Smutek zastínil slunečný den.Velice smutná zpráva, která zaskočila a zdrtila všechny kamarády, kamarády motorkáře, Husitskou jízdu, ale především rodinu Jana Najbrta jeho ženu, dcery a vnoučata.Honza nás navždy opustil bez rozloučení. Dne 3.srpna v nočních hodinách tragicky zemřel na své motorce na sjezdu z dálnice D11 za Poděbradama.Nikdy na tebe kamaráde,brácho nezapomeneme !!!Vždy si na tebe vzpomeneme až pojedeme kolem míst kudy si s naší Husitskou jízdou brázdil na dvou kolech s větrem v tváři touto naši krásnou zemí !!!Budeš všem chybět kámo!!!

Dobrý kamarád motorkář !!!
AKCE !! Bombardér B-24
7. července 2011 v 8:56 | Zdenek
Dne 5.července se koná akce BOMBARDÉR B-24.Sraz v 10hod na náměstí Jana Huse v Českém Brodě u pomníku husitského vojevůdce Prokopa Holého.Pojede se k Nepomuku k památníku amerických letců USAAF sestřelených v roce 1944 nad obcí Prádlo-Dubeč.Kdo chce a má čas a náladu, může se k nám přidat.

Pro info je tady popis této události osudu tohoto sestřeleného bombardéru B-24J:
Na letoun, který se vracel z náletu v Německu na továrnu kuličkových ložisek v Řezně zaútočil německý Messerschmitt Me 110. Jeden zásah poškodil kulometnou věž, začaly hořet motory, další zásah byl přímo do pilotního prostoru. Došlo k explozi. Posádka kromě jediného muže - pravého bočního střelce seržanta Raymonda A. Nouryho - zahynula. Ještě za letu se Liberátoru utrhlo pravé křídlo, které dopadlo do prostoru Bukové hory, a trup s levým křídlem a s deseti muži na palubě vyhloubil u hájovny na Dubči velký kráter. Podle očitých svědků docházelo k výbuchům zbylé munice a byl cítit zápach z ohořelých těl pilotů. Oheň dokonal dílo zkázy. Kusy roztrhaných lidských těl visely i na stromech kolem kráteru.
Místo bylo již hodinu po události hlídáno nemeckými vojáky a prohledáno gestapem. Několik dní nato byly ostatky posádky pochovány na hřbitově v Prádle. Po válce byly ostatky všech deseti vojáku exhumovány a odvezeny do Prahy na americké velvyslanectví.
Dodnes jsou na místě neštěstí pozůstatky kovových předmětů z letadla B-24.
R. A. Noury měl neuvěřitelné štěstí: výbuch ve vzduchu ho vyhodil z letadla a on se probral na padáku (možná ale až na zemi), který zřejmě otevřela tlaková vlna, nebo zachytil o nějaký ostrý předmět, který padák otevřel, asi ve výšce 1 600 metrů. Jak sám letec uvádí, měl ještě při dopadu na nějakou šikmou zasněženou stráň zajištěn padák (tedy šňůrku odjišťující padák). Dopadl u lesa nad Chocenicemi s poraněnou nohou. Odtud byl převezen na saních do Chocenic, kde ho chtěli místní ukrýt. Bohužel Němci vyhlásili okamžitě velké pátrání a Nouryho pak odvezli do Blovic (nejdříve na ošetření a pak k výslechu). Válku přežil v jednom ze zajateckých táborů pro spojenecké letce v Německu.
V roce 2004 vyšla pěkná kniha, která mapuje sestřelení amerických bombardérů u Horšovského Týna, Dubče a Lhenic v únoru 1944.
Kniha se jmenuje OPRACE ARGUMENT, autorů K. Fouda, J. Koloucha, V. Krátkého a J. Vladaře.(vřele doporučujeme).
Trosky vykopaného letounu, dokumenty a fotografie jsou nyní k videní na stálé výstavě v Nepomuckém muzeu.
Americký státní příslušník Raymond A. Noury, nar. 1924 v New York City je jediný, který přežil sestřel tohoto bombardéru B-24J Liberator.
AKCE !!! MOTO-SRAZ Husitské jízdy 2011
17. května 2011 v 15:15 | Zdeněk

Moto-sraz Husitské jízdy se koná v sobotu 28.května 2011 !!!!
Sraz motorek bude dopoledne v Kerském lese v obci Hraďištko za Sadskou u Jiřího hospody na návsi.
Od této hospůdky se pojede v 10hod směrem do Českého Brodu na náměstí, kde se naberou další kámoši motorkáři a příznivci..
Zde se setkáme na náměstí husitského kazatele
Jana Husa v Českém Brodě dopoledne v 11.30 hod u pomníku hejtmana Prokopa Holého.
Odjezd motorek z náměstí na vyjížďku cca ve 12hod směrem na Sázavu.
Vyjížďka motorek se zakončí ve 13.45hod na Lipanské hoře u husitského památníku, kde
bude od 14 hod uskutečněna husitská bitva.Vstupné na bitvu 70,-Kč.Po shlédnutí bitky rytířů a husitů po 15.30hod
bude odjezd motorek do hostince husitů v Hraďištku v Kerském lese u Sadské.Zde bude opékačka prasete, hudba,soutěže a od 18hod živá rocková hudba skupiny REBEL.Akce bude na zahradě hostince.V případě špatného počasí je součásti hostince velký sál.Možnost přespání v suchu na sále.Spacáky sebou.Vstupné pro motorkáře 50,-Kč.Pivo za 21,-Kč.Budeme se těšit na hojnou účast a pokec u piva.


Dan Landa: Pro Havla jsem nebezpečný
2. května 2011 v 13:15 | Petřík L.
Dan Landa: Pro Havla jsem nebezpečný
Zpěvák, skladatel a automobilový závodník se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjádřil o prezidentu Václavu Klausovi, bývalém prezidentovi Václavu Havlovi, české politice, Evropské unii. Hovořil i problémech multikulturalismu, imigraci, politické korektnosti, a integraci Romů.
Je dobře, že jde Klaus proti proudu
Landa si váží prezidenta Klause za to, že se nebojí říct názor, který jde proti trendu a který kritizuje Evropskou unii, protože to napomáhá svobodné diskusi. "Je především velmi důležité, že tady stojí v nějaké vysoké politické funkci nějaký protipól současnému trendu. Prezident často vyslovuje protichůdný názor, než který člověk čte od oficiálních představitelů EU, politiků naší země, nebo v médiích od žurnalistů, kteří to tlačí prounijním směrem velmi silně," řekl ParlamentnímListům.cz Landa.
k tématu Klaus
Naopak exprezidenta Václava Havla zkritizoval za to, jak se vyjádřil o jeho někdejším projektu Ordo Lumen Templi, jehož vznik byl oznámen v červnu 2004 při koncertu v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Havel řekl, že mu tento spolek připomíná Ku-Klux-Klan.
Havel střílí, aniž zná podstatu věci
"V případě, kdy se chce vyjádřit takto zásadním způsobem, který měl na mé další působení velký dopad, tak si myslím, že by měl téma prohovořit také s tím, koho kritizuje. Z jeho strany nedošlo k žádné komunikaci. K nějakému kratšímu setkání došlo před mnoha a mnoha lety. Kolem toho večera na Vyšehradě se mě pan Havel na nic neptal, stejně mě odsoudil a strčil do škatulky "nebezpečný". Kde chybí komunikace, chybí i nějaký vyvážený názor. Myslím si, že pan Havel vystřelí, aniž by znal hlubší podstatu věci častěji," komentoval Havla Landa, který sdružení později opustil.
k tématu Havel
OLT je občanské sdružení hlásící se k židovsko-křesťanským tradicím, které nachází v rytířských ideálech. "Cestou, kterou se chceme ubírat a současně nabízet, je snaha naplňovat touhu po všestranném a harmonickém rozvoji každého z nás. Je to aktivní a tvořivá chlapská cesta s důrazem na osobní odpovědnost, hlásící se k počátkům rytířských tradic jako symbolu bratrské vzájemnosti, s vírou a nadějí, že i v 3. tisíciletí je možno naplňovat rytířské ideály a tím současně pomáhat slabším a potřebným," píše se v prohlášení řádu.
Současné špinění a překrucování odkazu husitství
2. června 2010 v 11:48 | Zdeněk + Petr
PŘIPRAVUJE SE !
...........většina současné české ovčí spotřební společnosti dva v jednom zapomíná na svou historii, na své osobnosti(Hus,Žižka,Komenský atd) a na období husitské revoluce, která nemá konkurenci v historii Evropy.........,kdy se neskutečně těžce zkoušený lid pod vládou nestoudné církve a nenažraných po vládě prahnoucích šlechticů za vlády slabého krále Václava IV plazil na dně sociální žumpy bez šance na zlepšení kvality života se postavil na odpor proti těmto zkaženým prolhaným nenažrancům s holýma rukama, holema, kosama a cepama!!!! Jednalo se o velkou odvahu těchto lidí !!!
Přirovnání pro představu převedeno do dnešní doby asi jako, když se na Vítkově v dnešní době opevní skupina myslivců s brokovnicema a proti nim se rozjede několik vojenských útvarů s tanky T-72.
Odvaha postavit se tváří v tvář perfektně vycvičené mega armádě železných rytířů, železné jízdy ve středověku s cepama a kosama byla skoro dobrovolná kolektivní sebevražda!!! A přesto se jim tento lid postavil s vědomím toho, že mohou všichni zahynout pod kopyty této mega železné armády středověku sponzorovanou papežem !!!
Proč to udělal asi ten hloupý lid?Jen tak? Jen tak z hecu a z dlohé chvíle?Udělal to, protože už neměl absolutně jiné východisko z nuzného života, který mu církev a šlechta dávala za vlády Václava IV. Vládnoucí třída se k lidu chovala hůře jak k prasatům.Nelze však porovnávat s obdobím vlády otce vlasti Karlem IV pod, kterým zěme rozkvetla jak nikdy před tím !!
A dnes:
Naopak se někteří lidé a instituce a katolická církev snaží pošpinit a překroutit toto období k obrazu svému.Pomalu a systematicky se snaží nenápadnou cestou polopravd, dezinformací a překrucováním ukázat lidem a vštípit do paměti, že HUSITSTVÍ = banda lapků, pobudů a hloupých pomatenců nebo dokonce komoušů s AK-47.Zatím se jim toto dílo daří v dnešní ovčí společnosti šířit a podsouvat.Lidé tomu totiž nevědomky nevěnují pozornost.....,protože řeší daleko důležitější věci v nákupním centru.Protože tam je prý vše skoro zadarmóóóóó a potřebuji to nutně k životu.To do nás v dnešní době hustí cíleně z každé reklamy v Tv, rádiu a časopisu.Nenápadně se v naší republice likvidují muzejní husitské expozice a výstavy atd.Ještě, že se husitství zastal např. náš první presiden T.G.Masaryk nebo naše vojenské legie za 1.sv.války, obec sokolská atd.Od současného politika posledních 20 let nebo ve školách se husitství nedočká zastání.Naopak se jedná o nevhodné téma.Není to jak se říká......,, in.Je to spíše .....out.Je to bolševické téma nebo tak něco je neustále slyšet.Zavání to něčím rudým a levičáckým se nám snaží podsunout.Další cenzura jako za komančů.Ale, že téma husitství mělo velký zvuk,popularitu za naší první republiky a v 18století.....to nikdo neříká!To se mlčí.Proč to připomínat viďte?Ve školách se toto téma raději přeskakuje(nebo jen okrajově rozebírá s odvážným učitelem) a nevěnuje se mu pozornost.Katolická církev má dnes obrovský vliv ve státě i na hradě u presidenta....takže se jim daří husitství úspěšně degradovat do zapomnění české historie.
Projevy této taktiky-špinění-dezinformace lze denně sledovat ve sdělovacích prostředcích.
TAKTIKA Římsko katolické církve (dále jen ŘKC) a jejich přivrženců:
Aby ŘKC mohla úspěšně rozvíjet a uplatňovat svoji ideologii do budoucnosti a dosahovat svých cílů, potřebuje oporu v příznivém obrazu ŘKC v historii. K tomu je třeba historii "očistit" od takových událostí, údobí a osob, které ŘKC zkompromitovaly a přetvořit je ve prospěch ŘKC.
Poněvadž učení ŘKC dovoluje používat všech prostředků, pokud slouží jejímu prospěchu, probíhá záměrné účelové překrucování dějin bezproblémově.
Široké spektrum pracovníků z různých oborů se podílí na zkreslování historie v publikacích, které neodpovídají historickým a vědeckým podkladům, a tak je znevažují a znehodnocují.
Podle literatury se této taktiky používá v největším rozsahu bezprostředně před tím, když usiluje ŘKC uchopit moc a proto potřebuje deformacemi přizpůsobit historii svým cílům.
Poněvadž učení ŘKC dovoluje používat všech prostředků, pokud slouží jejímu prospěchu, probíhá záměrné účelové překrucování dějin bezproblémově.
Široké spektrum pracovníků z různých oborů se podílí na zkreslování historie v publikacích, které neodpovídají historickým a vědeckým podkladům, a tak je znevažují a znehodnocují.
Podle literatury se této taktiky používá v největším rozsahu bezprostředně před tím, když usiluje ŘKC uchopit moc a proto potřebuje deformacemi přizpůsobit historii svým cílům.
A). Zahlazování veškerých stop o české reformaci a husitství
- Stálá výstava o husitství s kresbami Mikoláše Alše na Bílé hoře v pavilonu Hvězda byla zlikvidována pod záminkou rekonstrukce, aby se tam za čas, až národ zapomene, mohly konat příležitostné výstavy různého druhu, což lze snadno ověřit.
- Stopy po bojovnících na Bílé hoře zahlazeny. Jejich ostatky byly vyzvednuty z Městského muzea v Praze a kardinálem M.Vlkem pohřbeny na podzim r.1999 na místě pro český národ potupném, tj. v prostorách kostela P. Marie Vítězné, patronky vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře. Tento akt zhodnotil kardinál Vlk jako projev "smíření"!
- Zatajení pravdivého ideologického výkladu o tzv. mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který je symbolem nesvobody, ztráty lidských práv a nejkrutějšího krveprolití v českých zemích. O jeho znovupostavení houževnatě usiluje Společnost pro obnovu mariánského sloupu.
- Deformace historie v učebnicích dějepisu na středních školách (například České a čsl. Dějiny, I, Praha 1991, Dějiny zemí koruny české, I, II, Praha 1992). Informace jsou uváděny jednostranně, neobjektivně, dochází ke zkreslení českých dějin. Je tam řada nepřesností, polopravd a nepravd, nekonkrétních formulací, zamlžování a zamlčování skutečností apod
- Stálá výstava o husitství s kresbami Mikoláše Alše na Bílé hoře v pavilonu Hvězda byla zlikvidována pod záminkou rekonstrukce, aby se tam za čas, až národ zapomene, mohly konat příležitostné výstavy různého druhu, což lze snadno ověřit.
- Stopy po bojovnících na Bílé hoře zahlazeny. Jejich ostatky byly vyzvednuty z Městského muzea v Praze a kardinálem M.Vlkem pohřbeny na podzim r.1999 na místě pro český národ potupném, tj. v prostorách kostela P. Marie Vítězné, patronky vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře. Tento akt zhodnotil kardinál Vlk jako projev "smíření"!
- Zatajení pravdivého ideologického výkladu o tzv. mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který je symbolem nesvobody, ztráty lidských práv a nejkrutějšího krveprolití v českých zemích. O jeho znovupostavení houževnatě usiluje Společnost pro obnovu mariánského sloupu.
- Deformace historie v učebnicích dějepisu na středních školách (například České a čsl. Dějiny, I, Praha 1991, Dějiny zemí koruny české, I, II, Praha 1992). Informace jsou uváděny jednostranně, neobjektivně, dochází ke zkreslení českých dějin. Je tam řada nepřesností, polopravd a nepravd, nekonkrétních formulací, zamlžování a zamlčování skutečností apod
.
B). Likvidace postavy Mistra Jana Husa a husitství v pravé podobě.
Husovská komise (Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa) se snažila zlikvidovat osobnost M. J. Husa v jeho pravé podobě a vytvořit přehradu mezi Husem a husity. Na základě tohoto přehodnocení je Hus uznáván vedením ŘKC jako čestný člověk, i když poněkud pomýlený. Husité však prý byli fanatici a kořistníci, kteří jeho odkazu zneužili. Hus se má stát pojítkem mezi českým národem a ŘKC a husitství se má národu zošklivit, ačkoliv husitství je ve skutečnosti přímým pokračováním Husova zápasu. Tak bude už dnes husitství v historické paměti zlikvidováno, jestliže se proti tomu nepodniknou co nejdříve účinná opatření.
Husovská komise (Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa) se snažila zlikvidovat osobnost M. J. Husa v jeho pravé podobě a vytvořit přehradu mezi Husem a husity. Na základě tohoto přehodnocení je Hus uznáván vedením ŘKC jako čestný člověk, i když poněkud pomýlený. Husité však prý byli fanatici a kořistníci, kteří jeho odkazu zneužili. Hus se má stát pojítkem mezi českým národem a ŘKC a husitství se má národu zošklivit, ačkoliv husitství je ve skutečnosti přímým pokračováním Husova zápasu. Tak bude už dnes husitství v historické paměti zlikvidováno, jestliže se proti tomu nepodniknou co nejdříve účinná opatření.
C). Zamlžování skutečné podoby pobělohorské rekatolizace
Rekatolizační komise (Komise pro studium rekatolizace c Českých zemích v 16.-18. století) má prokázat, že pobělohorská římská rekatolizace (jedno z nejhorších a nejdelších období teroru a totality, spojené s krveproléváním v našich dějinách) nebyla tak zlá a že ji historie zveličila nepravdivě.
Rekatolizační komise (Komise pro studium rekatolizace c Českých zemích v 16.-18. století) má prokázat, že pobělohorská římská rekatolizace (jedno z nejhorších a nejdelších období teroru a totality, spojené s krveproléváním v našich dějinách) nebyla tak zlá a že ji historie zveličila nepravdivě.
SOUHRN POSTUPU LIKVIDAČNÍ TAKTIKY HISTORICKÉHO POVĚDOMÍ:
Zkreslování historické pravdy se provádí většinou tak, že:
- Zrelativizuje se dobré a zlé, správné a nesprávné
- Potom se začne tvrdit, že to zlé nebylo až tak zlé
- Ba naopak, že to bylo dobré…
- Zrelativizuje se dobré a zlé, správné a nesprávné
- Potom se začne tvrdit, že to zlé nebylo až tak zlé
- Ba naopak, že to bylo dobré…
Po tomto zamlžení je možné zkreslenou historii vydávat za historickou pravdu a likvidovat tak postupně skutečná historická fakta a povědomí, nezbytné pro uvědomělou existenci národa a státu.
D. Tendenční učebnice dějepisu
Učebnice dějepisu a jiné historické publikace se po r. 1989 urychleně vydaly pro všechny typy škol. Historie českého národa je v nich většinou silně zkreslena, deformována, protože byla pojata z hlediska ŘKC a neposkytuje tudíž objektivní pohled na dějiny naší země. Česká křesťanská akademie (v podstatě římskokatolická) ovlivňuje výuku na státních školách tím, že pořádá oficiální školení dějepisu a občanské výchovy pro učitele základních a středních škol.
Učebnice dějepisu a jiné historické publikace se po r. 1989 urychleně vydaly pro všechny typy škol. Historie českého národa je v nich většinou silně zkreslena, deformována, protože byla pojata z hlediska ŘKC a neposkytuje tudíž objektivní pohled na dějiny naší země. Česká křesťanská akademie (v podstatě římskokatolická) ovlivňuje výuku na státních školách tím, že pořádá oficiální školení dějepisu a občanské výchovy pro učitele základních a středních škol.
E). Příklad deformací v armádě
Po pádu komunismu prodělala naše armáda řadu reforem koncepčních, technicko-organizačních a personálních. Nutná je ovšem především duchoví reforma armády, téměř půl století odchované v komunistickém duchu.
Armáda jako výraz identity každého svobodného státu má být nositelem a strážcem jeho národních a státních tradic. Máme nač navazovat: tradice husitská, čsl. legií, zahraniční armády ve
Po pádu komunismu prodělala naše armáda řadu reforem koncepčních, technicko-organizačních a personálních. Nutná je ovšem především duchoví reforma armády, téměř půl století odchované v komunistickém duchu.
Armáda jako výraz identity každého svobodného státu má být nositelem a strážcem jeho národních a státních tradic. Máme nač navazovat: tradice husitská, čsl. legií, zahraniční armády ve
2. světové válce a zejména prvního čsl. státu - tradice masarykovská.
V současnosti armáda v této oblasti tápá a nedbá, že vojenské tradice, vycházející z významných údobí vlastní historie, upevňují morálku armády, podporují národní a státní hrdost a pěstují kladný vztah občana k vlasti a státu.
Deformace v armádě ČR (AČR) se projevují například v těchto bodech:
- úplné pomíjení masarykovských legionářských tradic
- husitská tradice z AČR je zcela pomíjena, například s obtížemi bylo prosazeno, aby husitský chorál byl nadále používán
- den samostatnosti 28. říjen není v AČR slaven, což nepřispívá k významu tohoto dne v naší společnosti, aj.
- úplné pomíjení masarykovských legionářských tradic
- husitská tradice z AČR je zcela pomíjena, například s obtížemi bylo prosazeno, aby husitský chorál byl nadále používán
- den samostatnosti 28. říjen není v AČR slaven, což nepřispívá k významu tohoto dne v naší společnosti, aj.
P.S:
Neb stále platí řečené:
Systém dokáže přežít své hlupáky a dokonce i ty ambiciózní. Ale nemá obranu proti vnitřní zradě(naši čeští humání politici, naše ŘKC). Nepřítel (různí tuneláři,kmotři atd.) před bránami je méně nebezpečný, neboť o něm víme a své úmysly neskrývá. Zrádce na druhé straně žije volně mezi námi, jeho lstivá, úlisná slova vanou všemi uličkami a proniknou až k těm, kteří vládnou, jenže zrádce nezní jako zrádce. Hovoří jazykem svých obětí, nosí jejich tvář a používá jejich argumenty. Hraje na nízkost svých bližních, kterou mají hluboko v duši všichni. Napadne samotné srdce systému a postihne jej hnilobou. Pracuje v tajnosti a neviděn, nakazí politiky způsobem, kterému nedokáží vzdorovat. Vražda nahání méně hrůzy než zrada (na českém lidu-populaci). Pozor, pozor, pozor...
Již dávno řekl:
Marcus Tullius Cicero 42 př.n.l.
Systém dokáže přežít své hlupáky a dokonce i ty ambiciózní. Ale nemá obranu proti vnitřní zradě(naši čeští humání politici, naše ŘKC). Nepřítel (různí tuneláři,kmotři atd.) před bránami je méně nebezpečný, neboť o něm víme a své úmysly neskrývá. Zrádce na druhé straně žije volně mezi námi, jeho lstivá, úlisná slova vanou všemi uličkami a proniknou až k těm, kteří vládnou, jenže zrádce nezní jako zrádce. Hovoří jazykem svých obětí, nosí jejich tvář a používá jejich argumenty. Hraje na nízkost svých bližních, kterou mají hluboko v duši všichni. Napadne samotné srdce systému a postihne jej hnilobou. Pracuje v tajnosti a neviděn, nakazí politiky způsobem, kterému nedokáží vzdorovat. Vražda nahání méně hrůzy než zrada (na českém lidu-populaci). Pozor, pozor, pozor...
Již dávno řekl:
Marcus Tullius Cicero 42 př.n.l.
Husitské moto-třináctero (XIII)
12. února 2010 v 15:27

1) Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme
2) Motorkář je jako rytíř. Umírá v sedle.
3) Lepší ztratit vteřinu v životě, než-li život ve vteřině.
4) Jezdi jen tak rychle, jak stíhá tvůj anděl strážný lítat
4) Jezdi jen tak rychle, jak stíhá tvůj anděl strážný lítat
5) Ti nejrychlejší umírají mladí
6) Mít přednost nestačí.
7) Studená guma = studenej motorkář
7) Studená guma = studenej motorkář
8) Když jezdíš, nechlastej
9) Co neubrzdíš, to neukecáš a bolí to
10) Pamatuj na smrt
11) Pomáhej a chraň slabší
12) Ženská a mašina se nepujčují
13) Motorkář není nikdy na hlavní
O té slavné bitvě u Sudoměře
8. července 2009 v 15:22
Člověk neznalý věci by se mohl snadno vyděsit. Jde jihočeskou krajinou, poklidnou, kolem se to leskne hladinami rybníků, a najednou socha. Kamenná, vysoká, mohutná. Spravedlivá jak komtur z Dona Juana.
"V těchto místech u Škaredého rybníka nedaleko Sudoměře dne 25. března L. P. 1420 slavně zvítězil, táhna od Plzně na Tábor, Jan Žižka z Trocnova nad přesilou královských, kteří v počtu dvou tisíc dobře jízdných a oděných 'železných pánů' od Písku i Strakonic přitrhli a myslili, že malé vojsko husitské, mající nejvýše čtyři sta lidu i s ženami a práčaty, vozů bojovných dvanáct a koňů jízdných devět, na koňská kopyta rozeberou. Odtáhli však s velikou hanbou a škodou, poraženi byvše důmyslem Žižkovým a nadšením jeho 'božích bojovníků'." Tak je tu na pomníku psáno. Počítáme-li dobře, husité tu stáli proti pětinásobné, dobře vybavené přesile.
Střetnutí u Sudoměře bylo tehdy Žižkovou první velkou bitvou. Mířil od Plzně k Sezimově Ústí, v patách západočeské rytíře a strakonické johanity. Pronásledovatelé zřejmě mohli po cestě na houf božích bojovníků zaútočit už mnohem dřív, ale čekali na posilu královského oddílu, který se blížil od severu. Žižka chvátal uniknout, jenže těžké válečné vozy, s nimiž se přesunovali, ho zdržovaly. Právě někde tady pochopil, že střetu neunikne.
Udělal to nejchytřejší, i když šílené. Připravil se na bitvu. Obhlédl terén a zvolil místo mezi dvěma rybníky, Markovcem a Škaredým. Úzkou hráz, zezadu jištěnou bažinou. Na hrázi pak sešikoval vozovou hradbu. Pravda, bylo to místo riskantní, pokud by se útočníkům podařilo hradbu protrhnout, husité přes bažiny neměli kam ustoupit. Ale Žižka s prohrou nepočítal.
Zároveň to totiž bylo řešení strategicky důmyslné. Jízda železných pánů, vedená Bohuslavem ze Švamberka, k vozům mohla jen přes hráz, jakousi zúženou nálevkou, a tím se proti Žižkovým bojovníkům dostali do osudové nevýhody. Ačkoli původně "ve mnohé hlasy lidé mluvili, řkouce, že by jich ničím nebili, jedno koňmi tlačili, tehdy je na koňská kopyta rozeberou", opak se stal pravdou. Ty, kteří k hradbě dorazili, dobře krytí husité bili hlava nehlava, a kdo nezahynul jejich zbraní, toho dorazil nápor další jízdy, která se přes padlé chtivě valila kupředu. Část pánů se sice pokusila zaútočit z boku přes vypuštěný rybník Škaredý, ale dno, rozmáčené jarním táním, jim připravilo past. Plechoví těžkooděnci padali z koní, váleli se v bahně, nabízeli se jako snadný terč.
Traduje se, že Žižka tehdy před bitvou poručil husitským ženám, aby po dně rybníka rozprostřely svoje plachetky, do kterých se pak koně zamotávali a ozbrojenci se zapichovali ostruhami. Historikové to považují za legendu, jenže už pamětník husitských časů, Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., šířil historku o ženských šatech metaných koním nepřátel v cestu.
Ostatně, což Žižka nevynikal důmyslem, který mu vyhrál mnohou, předem zdánlivě ztracenou bitvu? Odpověď na otázku, kde se v něm ty schopnosti vzaly, můžeme směle hledat v jeho minulosti. Než se vydal na cestu husitského vojevůdce, úspěšně se živil jako lapka. Vyrůstal a hospodařil na jihočeském Trocnově a když (patrně kvůli rozpínavým Rožmberkům) o stateček přišel, připojil se k tlupě jistého lupiče Matěje. Společnou rukou tehdy pár let řádili na rožmberských majetcích, a pro budoucího válečníka to zřejmě byla dobrá škola. Koneckonců, i historik Josef Pekař připouští: "Žižka, jenž měl za sebou několik let zbojnického života, a to s pomocníky vyšlými z nejnižších vrstev společnosti, mohl vycvičiti se v umění lstivých úkladů všeho druhu..."
Krutý boj na hrázi mezi Markovcem a Škaredým trval až do soumraku, pak zdecimované královské oddíly spolu s johanitskými kolegy a plzeňskými pány odtáhly. Žižka až do rána chodil bojištěm, počítal mrtvé, kdoví, co se mu honilo hlavou. Fakt je, že to vítězství pro něj bylo zásadní, tehdy se stal tím, zač ho dějiny dodnes považují: mimořádně vynalézavým vojevůdcem.
Přesně o čtyři sta let později tu byla podle návrhu Emanuela Kodeta postavena patnáctimetrová kamenná socha. Při vší mohutnosti trochu přízračná.
"V těchto místech u Škaredého rybníka nedaleko Sudoměře dne 25. března L. P. 1420 slavně zvítězil, táhna od Plzně na Tábor, Jan Žižka z Trocnova nad přesilou královských, kteří v počtu dvou tisíc dobře jízdných a oděných 'železných pánů' od Písku i Strakonic přitrhli a myslili, že malé vojsko husitské, mající nejvýše čtyři sta lidu i s ženami a práčaty, vozů bojovných dvanáct a koňů jízdných devět, na koňská kopyta rozeberou. Odtáhli však s velikou hanbou a škodou, poraženi byvše důmyslem Žižkovým a nadšením jeho 'božích bojovníků'." Tak je tu na pomníku psáno. Počítáme-li dobře, husité tu stáli proti pětinásobné, dobře vybavené přesile.
Střetnutí u Sudoměře bylo tehdy Žižkovou první velkou bitvou. Mířil od Plzně k Sezimově Ústí, v patách západočeské rytíře a strakonické johanity. Pronásledovatelé zřejmě mohli po cestě na houf božích bojovníků zaútočit už mnohem dřív, ale čekali na posilu královského oddílu, který se blížil od severu. Žižka chvátal uniknout, jenže těžké válečné vozy, s nimiž se přesunovali, ho zdržovaly. Právě někde tady pochopil, že střetu neunikne.
Udělal to nejchytřejší, i když šílené. Připravil se na bitvu. Obhlédl terén a zvolil místo mezi dvěma rybníky, Markovcem a Škaredým. Úzkou hráz, zezadu jištěnou bažinou. Na hrázi pak sešikoval vozovou hradbu. Pravda, bylo to místo riskantní, pokud by se útočníkům podařilo hradbu protrhnout, husité přes bažiny neměli kam ustoupit. Ale Žižka s prohrou nepočítal.
Zároveň to totiž bylo řešení strategicky důmyslné. Jízda železných pánů, vedená Bohuslavem ze Švamberka, k vozům mohla jen přes hráz, jakousi zúženou nálevkou, a tím se proti Žižkovým bojovníkům dostali do osudové nevýhody. Ačkoli původně "ve mnohé hlasy lidé mluvili, řkouce, že by jich ničím nebili, jedno koňmi tlačili, tehdy je na koňská kopyta rozeberou", opak se stal pravdou. Ty, kteří k hradbě dorazili, dobře krytí husité bili hlava nehlava, a kdo nezahynul jejich zbraní, toho dorazil nápor další jízdy, která se přes padlé chtivě valila kupředu. Část pánů se sice pokusila zaútočit z boku přes vypuštěný rybník Škaredý, ale dno, rozmáčené jarním táním, jim připravilo past. Plechoví těžkooděnci padali z koní, váleli se v bahně, nabízeli se jako snadný terč.
Traduje se, že Žižka tehdy před bitvou poručil husitským ženám, aby po dně rybníka rozprostřely svoje plachetky, do kterých se pak koně zamotávali a ozbrojenci se zapichovali ostruhami. Historikové to považují za legendu, jenže už pamětník husitských časů, Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., šířil historku o ženských šatech metaných koním nepřátel v cestu.
Ostatně, což Žižka nevynikal důmyslem, který mu vyhrál mnohou, předem zdánlivě ztracenou bitvu? Odpověď na otázku, kde se v něm ty schopnosti vzaly, můžeme směle hledat v jeho minulosti. Než se vydal na cestu husitského vojevůdce, úspěšně se živil jako lapka. Vyrůstal a hospodařil na jihočeském Trocnově a když (patrně kvůli rozpínavým Rožmberkům) o stateček přišel, připojil se k tlupě jistého lupiče Matěje. Společnou rukou tehdy pár let řádili na rožmberských majetcích, a pro budoucího válečníka to zřejmě byla dobrá škola. Koneckonců, i historik Josef Pekař připouští: "Žižka, jenž měl za sebou několik let zbojnického života, a to s pomocníky vyšlými z nejnižších vrstev společnosti, mohl vycvičiti se v umění lstivých úkladů všeho druhu..."
Krutý boj na hrázi mezi Markovcem a Škaredým trval až do soumraku, pak zdecimované královské oddíly spolu s johanitskými kolegy a plzeňskými pány odtáhly. Žižka až do rána chodil bojištěm, počítal mrtvé, kdoví, co se mu honilo hlavou. Fakt je, že to vítězství pro něj bylo zásadní, tehdy se stal tím, zač ho dějiny dodnes považují: mimořádně vynalézavým vojevůdcem.
Přesně o čtyři sta let později tu byla podle návrhu Emanuela Kodeta postavena patnáctimetrová kamenná socha. Při vší mohutnosti trochu přízračná.

Dvouruční meč
22. srpna 2008 v 10:24
Dvouručák.
Dvouruční meč /dvouručák, spada da due mani, estoc, longue epée, Biedenhänder, espadon/, se používal ve dvou pojetích. Jednak jako soubojová zbraň rytířů při turnajích, jednak jako zbraň pěšáků ve válečném boji. V obou případech jde o zbraň monumentální, vzbuzující úctu svými rozměry i váhou.
Grassi uvádí, že šerm dvouručním mečem vyžaduje značnou sílu a obratnost a že je výhodný hlavně v boji jednotlivce proti přesile. U protivníků zřejmě vzbuzovaly respekt dosah a úderná síla dvouručáků, zvláště když byly ovládány dobrou technikou a náležitou silou. Neměly proti nim vyhlídky v obraně lehké štíty a tím méně jednoruční meče. I při rovnocenném střetnutí dvou bojujících dvouručními meči je obrana proti rasantním akcím, jejichž účinnost zvyšuje váha i délka mečů, riskantní. Jedině včasné úhyby a rychlé přiblížení na těsnou vzdálenost dávají naději lehkooděnci v boji proti šermíři vyzbrojenému dvouručákem.
Na první pohled se zdá být dvouruční meč těžkopádnou, nevýhodnou zbraní, vypadající sice hrozivě, ale neumožňující pohotový a technický šerm. Tento první dojem je klamný. Dvouručák je sice značně těžší než jednoruční meč, ale dlouhý jílec zakončený těžkou hlavicí vyrovnává délku i váhu čepele a zajišťuje tak vyvážení meče, potřebné pro dobrou ovladatelnost. Dlouhá páka jílce umožňuje účinnou spolupráci paží, jednak v souhlasném pohybu, jednak ve vzájemném protipohybu, urychlujícím pohyb hrotu. Připočteme-li k tomu sílu obou paží, jíž je meč ovládán a značnou délku záštity uzpůsobené ke krytu, vidíme, že dvouruční meč byl nebezpečnou a pohotovou útočnou zbraní, zajišťující také slušnou obranu. Je ovšem třeba také přiznat, že ovládání meče dvěma rukama není tak přirozené jako jednou rukou, ale při jisté specializaci na tuto zbraň se brzy odstraní počáteční problémy a projeví se výhody dlouhé zbraně v duelu i v boji proti jiné výzbroji. Dokladem výhody ovládání meče dvěma rukama je japonský šerm, založený na bleskových akcích, v němž i poměrně lehké meče /katany/ se drží dvěma rukama.
V soubojích rytířů se používaly dvouruční meče s tvrdou hranatou čepelí. Bylo tedy více počítáno s drtivou silou, případně s účinkem bodů, nežli s účinností ostří, což je pochopitelné při boji v celokovovém turnajovém odění. Zato ve válečném boji se používaly dvouručáky s plochou čepelí a kromě jejich rasance bylo také počítáno s účinkem ostří, zvláště při střetnutí s lehkooděnci.
Boj dvouručním mečem byl blízký prostým lidem, ovládajícím práce různými zemědělskými nástroji, jako cepem, kosou, motykou aj. a v jejich rukou mohla být tato zbraň nebezpečná i bez dlouhé šermířské průpravy. Nasvědčuje tomu také oblíbená lidová zbraň - dlouhá hůl, jež se používala k základnímu výcviku a představovala dostupnou náhražku dvouručních mečů.
Další články
- Meč a štít 22. srpna 2008 v 10:18
- Šerm ve středověku 22. srpna 2008 v 10:14
- Bitva na Vítkově 14.července 1420 21. srpna 2008 v 16:02
- Kronika o Janu Žižkovi 15. srpna 2008 v 12:51
- Žižkův vojenský řád 1423 15. srpna 2008 v 12:27